Vešla jsi do Grillu a první co upoutalo tvou pozornost byl on. Mladý, tmavovlasý a pěkně urostlý mladík, který seděl u baru a popíjel whisky. Prošla jsi kolem něj a posadila se o kousek dál ke stolu. Objednala sis pití a tajně ho pozorovala. Když se na tebe občas podíval, dělala jsi, že se koukáš jinam. Po chvíli dopil svou sklenku, zvedl se a prostě jen ...tak odešel. Bylo ti to docela líto, už ses konečně rozhodla, že za ním půjdeš a on odejde. Dopila jsi svůj džus, zaplatila a dala se k odchodu. Procházela jsi ulici, byla už docela tma a zima a domů jsi to měla docela daleko. Došla jsi ke svému autu, když tě najednou někdo napadl a povalil na zem. Podívala ses na útočníka. Měl skrytou tvář pod maskou a v ruce nůž. Chtěla jsi utéct, ale on tě pevně chytil za vlasy a přitáhl si tě k sobě blíž. Dal ti nůž na krk a už tě chtěl zabít, když tu se najednou objevil ten kluk z baru a útočníka zneškodnil. Z šoku, že jsi byla malý krůček od smrti, jsi omdlela. Po nějaké době ses probrala v posteli, ale ne ve své. Posadila ses a koukala, kde to jsi.
„Jsem rád, že už jsi zpátky, bál jsem se, že ti ublížil,“ řekl mužský hlas kousek od tebe.
Koukla ses tím směrem a uviděla ho. Stál u okna a koukal na tebe s úsměvem. Pak popošel až k posteli a posadil se vedle tebe.
„Já…kde to jsem,“ dostala jsi ze sebe nakonec.
„U mě doma, omdlela jsi a já nevěděl, kde bydlíš, tak jsem tě vzal k sobě. Jsem Tyler,“ představil se a zase se tak mile usmál.
„Já jsem Kerry….a děkuju za záchranu,“ šeptla jsi a podívala se mu do očí.
„Není zač, jsem rád, že jsi v pořádku,“ koukal na tebe.
V těch jeho hnědých očích ses ztrácela. Byl tak…k sežrání a tak blízko. Rychle jsi setřásla myšlenky na něj a pomalu vstávala k odchodu. Najednou tě chytil za ruku.
„Zůstaň ještě chvíli, prosím,“ řekl tak tiše.
Nečekala jsi to, posadila ses zpátky na postel a on tě stále držel jemně za ruku.
„Měla bych asi jít, je pozdě a,“ odmlčela ses na chvíli.
„A?“ Zeptal se a přisunul se blíž k tobě.
„A doma se budou strachovat, kde jsem,“ dořekla jsi to a sklonila hlavu, nemohla ses už dívat do těch jeho očí, tolik tě znervózňovaly.
Tyler vzal tvou tvář do svých dlaní tak, aby se ti mohl podívat do očí, usmál se a přiložil své rty k těm tvým. Něžně tě políbil. Nebránila ses, naopak. Polibky jsi mu opětovala.
„Teď, když tě tu mám, tě nenechám jen tak odejít krásko,“ šeptal mezi polibky.
Přitiskl si tě k sobě blíž, jednou rukou jsi ho objala kolem krku, druhou mu zajela do vlasů. Už jsi nechtěla nikam jít, chtěla jsi být už jen s ním a užívat si tuto chvíli plnou vášně.
„Jsem rád, že už jsi zpátky, bál jsem se, že ti ublížil,“ řekl mužský hlas kousek od tebe.
Koukla ses tím směrem a uviděla ho. Stál u okna a koukal na tebe s úsměvem. Pak popošel až k posteli a posadil se vedle tebe.
„Já…kde to jsem,“ dostala jsi ze sebe nakonec.
„U mě doma, omdlela jsi a já nevěděl, kde bydlíš, tak jsem tě vzal k sobě. Jsem Tyler,“ představil se a zase se tak mile usmál.
„Já jsem Kerry….a děkuju za záchranu,“ šeptla jsi a podívala se mu do očí.
„Není zač, jsem rád, že jsi v pořádku,“ koukal na tebe.
V těch jeho hnědých očích ses ztrácela. Byl tak…k sežrání a tak blízko. Rychle jsi setřásla myšlenky na něj a pomalu vstávala k odchodu. Najednou tě chytil za ruku.
„Zůstaň ještě chvíli, prosím,“ řekl tak tiše.
Nečekala jsi to, posadila ses zpátky na postel a on tě stále držel jemně za ruku.
„Měla bych asi jít, je pozdě a,“ odmlčela ses na chvíli.
„A?“ Zeptal se a přisunul se blíž k tobě.
„A doma se budou strachovat, kde jsem,“ dořekla jsi to a sklonila hlavu, nemohla ses už dívat do těch jeho očí, tolik tě znervózňovaly.
Tyler vzal tvou tvář do svých dlaní tak, aby se ti mohl podívat do očí, usmál se a přiložil své rty k těm tvým. Něžně tě políbil. Nebránila ses, naopak. Polibky jsi mu opětovala.
„Teď, když tě tu mám, tě nenechám jen tak odejít krásko,“ šeptal mezi polibky.
Přitiskl si tě k sobě blíž, jednou rukou jsi ho objala kolem krku, druhou mu zajela do vlasů. Už jsi nechtěla nikam jít, chtěla jsi být už jen s ním a užívat si tuto chvíli plnou vášně.
Žádné komentáře:
Okomentovat