Venku je neuvěřitelné teplo a ty se válíš doma, zavřená ve svém pokoji. Sedíš za počítačem a čekáš, kdy ti někdo napíše. Všichni jsou venku, někde u vody, to jen ty se nudíš a ovívat se sešitem z matiky, kterou tak velmi nesnášíš. Z ničeho nic ti do pokoje vtrhne matka."Zlato, půjdeš do obchodu. Zapomněla jsem koupit mléko a mouka nám také již pomalu dochází, "říká ti a ty se potěšíš, protože i to je nyní mnohem zábavnější dobrodružství jako sedět doma. Vypínáš počítač, bereš od matky peníze a už i běžíš do nejbližšího supermarketu. Díváš na znuděné obličeje nakupujících a bereš do nákupního košíku věci, které ti nakázala matka koupit. Už máš všechno, jak jdeš k pokladně a protočíš očima nad extrémně pomalou prodavačkou, která se tváří, jako by jí někdo snědl kompletní oběd i s dezertem k tomu. Zabalit si nákup do tašky, která se ti po cestě určitě roztrhne a opouštíš obchod, když v tom si všimneš, jak jednomu z nakupujících vypadla peněženka na zem. Zrychlíte chůzi, zvedáš peněženku a křičíš za neznámým:"Haló, pane, ztratil jste peněženku," no on se za tebou ani neohlédne. Běžíš za ním a snažíš se rozpomenout, odkud se ti ten chlápek zdá takový známý. Už si úplně při něm, tak mu klepeš po rameni a on se na tebe otáčí. A v tom už naprosto přesně víš, proč se ti zdál takový povědomý."Ta bude asi tvá," mluvíš lámavou angličtinou a chvílemi si myslíš, že to způsobuje to teplo, ale pak se na tebe usměje a začne mluvit a ty už vůbec nepochybuje. Ano, je to on. Sám Daniel Gillies, v supermarketu asi deset minut od tvého paneláku."Oh, díky. Jsem to já ale nemehlo, "roztomile se na tebe usmívá a bere peněženku z ruky tvé."Nemehlo? Tak to vůbec, "rozhodně kroutí hlavou."Jak se ti můžu odvděčit?" Ptá se."Stačí když mi odpovíš, jak je možné, že se právě ty objevuješ v tomto zapadákově.""S pár dalšími kolegy tu máme nějakou práci," odpovídá."Ty tu nejsi sám?" Vzrušeně nadzvedl obočí. Po městě ti běhá několik dalších nadpřirozených bytostí a ty jsi do té doby jen seděla doma a nevěděla co se sebou."Ne, je nás tady víc. Opravdu, nevím, co bych dělal kdybych tady tu peněženku opravdu nechal, takže ti něco dlužím. Přijmeš alespoň pozvání na zmrzlinu, ať se trochu zchladíme? "Zve tě, no ty jsi v té chvíli myslíš, že při pohledu na něj by tě nevychladne ani bazén plný ledu."Velmi ráda bych šla, ale matka mě doma čeká," sklápět smutně zrak a ukazuješ na tašky v tvých rukách."Tak já ti s tím pomůžu a pak zavolám ostatním a půjdeme na tu zmrzlinu.""Ne, to nemohu přijmout," říkáš, i když se ti zrovna plní tvůj nejtajnějším sen. Potkat své oblíbence a k tomu být pozvána na zmrzlinu tím nejdokonalejším chlapem na zemi."Odmítáš pozvání od Daniela Gilliese?" Dělá na tebe ty psí oči."Ta dobře," nakonec souhlasíš a společně odcházíte k tobě domů. Jako správný gentleman ti pomůže s taškami a po chvíli už stojíte před dveřmi tvého bytu a ty rychle podáváš matce nákup a oznámíš jí, že se vrátíš nejpravděpodobněji až večer. Po cestě volá ostatním a když přicházíte ke stánku se zmrzlinou, už z dálky slyšíš a vidíš veselou kopu lidí. Čím blíže jste, tím lépe víš rozeznat, kdo všechno tam je. Už jste úplně u nich a Daniel tě všem představuje. Ty prožíváš ty nejkrásnější momenty svého života a snažíš se z tolik vzrušení neodpadne. Všichni jsou k tobě opravdu milí, chovají se přátelsky, ochotně se s tebou vyfotí a dají ti autogram. Večer tě pozvou do nějakého baru, a tak se vracíš domů, aby ses šla připravit. Je osm hodin, když ti u dveří zvoní Ian s Paulem a Candice."Kočka," mrkne na tebe Ian a společně scházíte dolů, kde už jsou všichni. Celý večer si plně užíváš a těšíš se jako malé dítě. Tančíš, směješ se a žiješ svůj sen. Nechceš, aby ten večer skončil, ale nakonec je u konce. Smutně se všemi loučíš a už chceš vyjít po schůdcích ke vchodovým dveřím, když za tebou ještě Daniel křičí tvé jméno a přiběhne k tobě."Přijď nás někdy navštívit," říká ti a do ruky ti podává malý papírek. Snažíš se ve tmě rozluštit, co se na něm nachází, ale nejde ti to."Velmi ráda," pousměješ se."Tak ahoj," loučí se s tebou a dává ti polibek na tvář. Jsi celá nesvá a tak raději rychle vyběhneš po schůdkách, všem zamáváš a mizíš za dveřmi. Co nejrychleji se dostaneš do bytu a pak to na tebe všechno dolehne. Skáčeš, ječíš, těšíš se ... A to ještě ani nevíš, že na papírku je Danielovo číslo na mobil."Zbláznila ses?" Vykoukne z ložnice tvá rozespalá matka."Asi jo," přikyvoval as tím nejširším úsměvem na světě si jdeš lehnout a znovu si promítat všechny okamžiky toho nejúžasnějšího dne za celý tvůj život.
Žádné komentáře:
Okomentovat