Byla jsi na něj naštvaná. Měli jste se sejít, ale on zase běžel za Elenou, když měla problém a tebe nechal čekat. Vždycky si všichni běží za ní. Snažil se ti dovolat, psal ti, dokonce se párkrát i zastavil u tebe doma, ale ty jsi vždy dělala, že tam nejsi. Byly to skoro dva týdny, co jste naposled spolu mluvili a kdy tě naštval. Seděla jsi doma a četla si časopis. Docela ses nudila. Caroline a Bonnie byly u Eleny a ty jsi neměla ke komu zajít. Zrovna ses natahovala pro další časopis, když ti přišla smska. Byla od něj. Stálo v ní.
„Prosím, chci si s tebou vážně promluvit. Přijeď do penzionu. Stefan“
Chvíli jsi váhala, jestli jít nebo ne. Nakonec zvítězila tvoje zvědavost a taky jsi chtěla vědět, co si zase vymyslí. Rychle ses oblékla, vzala si tašku, nastoupila do auta a rozjela se k penzionu. Když jsi tam konečně dorazila, zaklepala jsi na dveře, ale nikdo ti neotvíral. Zkusila jsi to ještě jednou, ale zase nic. Tak jsi vzala za kliku a otevřela dveře, vešla jsi do chodby a zavolala.
„Stefane?“
Nikdo se však neozýval. Šla jsi dál.
„Stefane? Jsem tady.“ Zavolala jsi znova, ale stále nic.
Došla jsi ke schodům a uviděla na zemi okvětní lístky z růží. Byly všude po zemi a značily něco jako cestu. Šla jsi tedy po ní. Cestička vedla nahoru po schodech, dal do pokoje. Jeho pokoje. Otevřela jsi a nevěřila vlastním očím. Všude po celém pokoji byly rozházené okvětní lístky rudých a bílých růží. Na stole, na oknech a kolem postele svítily svíčky. Vešla jsi dovnitř a ztratila jsi řeč. Nic tak krásného jsi nikdy neviděla, ani v romantickém filmu. Stála jsi tam a nevšimla si, že on stojí za tebou. Popošel až k tobě a položil ti ruku na rameno.
„Líbí?“ Zašeptal.
Jen jsi přikývla a dál mlčela. Přistoupil k tobě a zezadu tě objal. Tak pevně, tak něžně. Přesně jak to máš ráda. Vždy se v jeho náručí cítíš v bezpečí. Dokonce jsi zapomněla, že se na něj stále zlobíš.
„Prosím zlato, odpusť mi to,“ šeptal ti do ucha a pak tě políbil na krk.
„Co mám s tebou dělat. Jen mi slib jedno,“ řekla jsi a otočila se k němu tváří v tvář.
„Cokoliv lásko,“ usmála se a dal ti pramen vlasů za ucho.
„Už žádná Elena prosím, ale pokud chceš být s ní tak prosím…ale ty nevíš, jak mi tím ubližuješ, kdykoliv ona něco chce, vy všichni hned k ní běžíte,“ posmutněle jsi sklonila hlavu.
„Neuvědomil jsem si to, moc se omlouvám a slibuju, že od teď jsi ty pro mě na prvním místě a tak to bude vždy,“ pousmál se, jemně tě vzal za bradu tak aby ses mu dívala do očí.
„Ty jsi ta, kterou chci, po které toužím a kterou miluju,“ řekl a pak tě políbil.
„Taky tě miluju,“ šeptla jsi mezi polibky.
On si tě k sobě víc přitiskl a oba jste se nechali unést touhou po sobě navzájem.
„Prosím, chci si s tebou vážně promluvit. Přijeď do penzionu. Stefan“
Chvíli jsi váhala, jestli jít nebo ne. Nakonec zvítězila tvoje zvědavost a taky jsi chtěla vědět, co si zase vymyslí. Rychle ses oblékla, vzala si tašku, nastoupila do auta a rozjela se k penzionu. Když jsi tam konečně dorazila, zaklepala jsi na dveře, ale nikdo ti neotvíral. Zkusila jsi to ještě jednou, ale zase nic. Tak jsi vzala za kliku a otevřela dveře, vešla jsi do chodby a zavolala.
„Stefane?“
Nikdo se však neozýval. Šla jsi dál.
„Stefane? Jsem tady.“ Zavolala jsi znova, ale stále nic.
Došla jsi ke schodům a uviděla na zemi okvětní lístky z růží. Byly všude po zemi a značily něco jako cestu. Šla jsi tedy po ní. Cestička vedla nahoru po schodech, dal do pokoje. Jeho pokoje. Otevřela jsi a nevěřila vlastním očím. Všude po celém pokoji byly rozházené okvětní lístky rudých a bílých růží. Na stole, na oknech a kolem postele svítily svíčky. Vešla jsi dovnitř a ztratila jsi řeč. Nic tak krásného jsi nikdy neviděla, ani v romantickém filmu. Stála jsi tam a nevšimla si, že on stojí za tebou. Popošel až k tobě a položil ti ruku na rameno.
„Líbí?“ Zašeptal.
Jen jsi přikývla a dál mlčela. Přistoupil k tobě a zezadu tě objal. Tak pevně, tak něžně. Přesně jak to máš ráda. Vždy se v jeho náručí cítíš v bezpečí. Dokonce jsi zapomněla, že se na něj stále zlobíš.
„Prosím zlato, odpusť mi to,“ šeptal ti do ucha a pak tě políbil na krk.
„Co mám s tebou dělat. Jen mi slib jedno,“ řekla jsi a otočila se k němu tváří v tvář.
„Cokoliv lásko,“ usmála se a dal ti pramen vlasů za ucho.
„Už žádná Elena prosím, ale pokud chceš být s ní tak prosím…ale ty nevíš, jak mi tím ubližuješ, kdykoliv ona něco chce, vy všichni hned k ní běžíte,“ posmutněle jsi sklonila hlavu.
„Neuvědomil jsem si to, moc se omlouvám a slibuju, že od teď jsi ty pro mě na prvním místě a tak to bude vždy,“ pousmál se, jemně tě vzal za bradu tak aby ses mu dívala do očí.
„Ty jsi ta, kterou chci, po které toužím a kterou miluju,“ řekl a pak tě políbil.
„Taky tě miluju,“ šeptla jsi mezi polibky.
On si tě k sobě víc přitiskl a oba jste se nechali unést touhou po sobě navzájem.
Žádné komentáře:
Okomentovat