Převaluješ se v posteli. Házíš sebou, trápí tě noční můry. Najednou se s křikem a celá zpocená posadíš na postel. Popadáš dech, snažíš se vzpamatovat z té hrozné noční můry. Když tu tě zezadu obejmou něčí ruce.
„Už to bude v pořádku, neboj,“ zní tobě známý hlas.
Otočíš se a vidíš, že vedle tebe sedí Klaus.
„Co tu sakra děláš?“ Lekneš se.
„No co přece, hlídám tvůj spánek,“ pousměje se na tebe.
„Hlídáš asi špatně, když mívám skoro každou noc noční můry a vůbec, kdo ti dovolil vkrádat se do mého pokoje,“ rozčilovala ses i když jen naoko.
„Nikdo, přece dobře víš, že já povolení nepotřebuju,“ mrknul na tebe.
„Jasně, pan Původní, bla bla bla….,“ otočíš se zpátky a začneš si připravovat deku, aby sis znova lehla a pokusila se zaspat.
Když tu tě Klaus k sobě přivine a ty mu najednou ležíš v náruči.
„Odteď už budu hlídat lépe,“ šeptne a dá ti letmý polibek do vlasů.
Ty se jen pousměješ, ještě víc se přitiskneš na jeho hruď a pomalu usínáš. Už tě nečeká žádná noční můra, ale jen sen o vás dvou.
„Už to bude v pořádku, neboj,“ zní tobě známý hlas.
Otočíš se a vidíš, že vedle tebe sedí Klaus.
„Co tu sakra děláš?“ Lekneš se.
„No co přece, hlídám tvůj spánek,“ pousměje se na tebe.
„Hlídáš asi špatně, když mívám skoro každou noc noční můry a vůbec, kdo ti dovolil vkrádat se do mého pokoje,“ rozčilovala ses i když jen naoko.
„Nikdo, přece dobře víš, že já povolení nepotřebuju,“ mrknul na tebe.
„Jasně, pan Původní, bla bla bla….,“ otočíš se zpátky a začneš si připravovat deku, aby sis znova lehla a pokusila se zaspat.
Když tu tě Klaus k sobě přivine a ty mu najednou ležíš v náruči.
„Odteď už budu hlídat lépe,“ šeptne a dá ti letmý polibek do vlasů.
Ty se jen pousměješ, ještě víc se přitiskneš na jeho hruď a pomalu usínáš. Už tě nečeká žádná noční můra, ale jen sen o vás dvou.
Žádné komentáře:
Okomentovat