Stojíš v koupelně, před tebou obrovské zrcadlo, ze kterého se na tebe mračí osoba, která se ti velmi podobá. Stejné vlasy, oči, rty, nos ... A přece se obraz v zrcadle něčím liší od originálu. Odraz nic necítí, zato ty cítíš jen obrovský vztek.Jsi naštvaná na něj. Byli jste domluveni na osmou večer, ale už je devět a on stále nepřišel. Nedokážeš si to vysvětlit. Elijah, kterého znáš by tě nikdy nezklamal, neudělal by nic, čím by ti ublížil, nepřišel by později ani by se na tebe úplně nevykašlal. No stalo se to. Nechceš plakat, ale čím dál se soustřeďuješ na svůj zamračený a skleslý výraz, tím víc se ti chce vyplavit všechny ty emoce na povrch. Už to nedokážeš v sobě udržovat. Z tvých krásných očí, které tak vždy miloval pomalu začínají stékat slzy. Lemují rysy tvého obličeje, až nakonec někam zmizí, ale to už se objevují nové. Potřebuješ to zastavit, ale nevíš jak. Vždy, když jsi byla na dně, když si potřebovala pomoct a utěšit, byl tam pro tebe on. Ale teď nepřišel a ty nevíš proč. Již více nedokážeš dívat na tu trosku v zrcadle. Bereš do ruky první větší předmět, který vidíš a házíš ho do skla, které puká a tříští se na menší kousky. Myslela sis, že to bude mít nějaký účinek, ale tu prázdnotu, hněv a žal v tobě jedno rozbité zrcadlo nezničí. Zakrývá si obličej dlaněmi a sklouzl dolů na podlahu. Najednou cítíš, že nejsi sama. Čísi ruce tě objímají kolem ramen, rty líbají tvoje vlasy. Bojíš se zvednout tvář, bojíš se zeptat, proč ti to udělal."Neplač. Všechno je v pořádku. Už jsem u tebe, "utišuje tě jeho uklidňující hlas."Kde jsi byl? Proč jsi nepřišel? "Ptáš se mezi vzlyky."Musel jsem si něco vyřídit, ale teď jsem tady. Mrzí mě, že jsem nepřišel včas. Slibuji ti, že už se to nikdy nestane. Už nikdy tě nenechám v nevědomosti s strachu z toho, že se nevrátím, "slibuje ti."Elijahu, neslibuj nic, co nemůžeš splnit," odkrýváš si obličej a koukáš do jeho očí."Ty víš, že já své sliby plním. A to, co jsem ti teď přislíbil i dodržím. ""Ale ..." chceš namítnout, ale on ti přiloží prst na rty. Z vnitřní kapsy saka vybírá něco malé. Trochu váhá, neví, jak začít a tebe to čekání ubíjí."To, proč jsem opozdil je v této krabičce," říká ti a podává ti ji. Zmateně díváš jednou na něj, pak na krabičku. Bereš si ji do ruky a pomalu ji otvíráš. Naskytne se ti pohled na ten nejkrásnější prsten, jaký si kdy viděla."Elijahu ..." nevíš, co říct."Stačí říct ano. Vezmeš si mě za muže? "Položí ti otázku, kterou si vždycky chtěla slyšet jen z jeho úst. V tom okamžiku se všechen tvůj smutek, hněv a beznaděj ztrácejí."Ano, Elijahu. Vezmu si tě, "usměješ se na něj a házíš se mu do náruče."Jsem ten nejšťastnější tvor na světě," usměje se i Elijah."Ne. To já jsem ta nejšťastnější osoba na světě, "zasměješ se a políbíš ho. Elijah ti setře všechny zbylé slzy a pohladí tě po vlasech. Nedokážeš skrývat své nadšení. Právě prožíváš ty nejúžasnější sekundy svého života."Miluji tě, Elijahu." řekneš mu a nevíš, co víc by si mohla udělat. Tvou lásku k němu nedokáže vyjádřit žádné slovo či čin.
"I já tebe, lásko.
" řekne ti a natáhne ti prsten na ruku. Po smutných chvílích už nezůstaly žádné stopy. Jediným důkazem po tvé špatné náladě je jen rozbité zrcadlo, které bylo svědkem toho, jak se tvůj nejtajnějším sen stal skutečností.
Žádné komentáře:
Okomentovat