TÉMA:The Vampire Diaries
POSTAVY: Ty a Klaus Mikaelson
Kráčíš tmavou, prázdnou ulicí Mystic Falls. Společnost ti dělá jen tichý vánek větru a tvoje neutuchající myšlenky. Přemýšlíš nad tím, proč tě nechce. Miluješ ho, ale on tě odmítá, je k tobě krutý a nebere na tebe žádný ohled. Zachází s tebou jako s jednou z jeho hraček, obětí, které mu nešťastnou náhodou vběhnou do cesty. Nerozumíš tomu. Jsi na něj tak milá, chováš se k němu přátelsky, obhájit ho před ostatními, ale on jako by to ani neviděl. Může vůbec něco takového vidět? Je někdo jako on schopný mít rád? Věříš tomu. Nevzdával se. Stále vidíš světlo na konci tunelu. Vždyť naděje přece umírá poslední, tak se to říká. Jsi na cestě domů. Ta tma a ticho kolem ti nahánějí strach. Chceš přejít přes cestu na druhou stranu, ale v tom tě někdo cáry za ruku a surově tě svalí na zem. Jsi vystrašená, nevíš, co se děje. Z osoby sklánějící se nad tebou cítíš nechutný zápach alkoholu a cigaretového kouře. Snažíš je vyprostit, ale ten chlap je na tebe příliš silný. Chceš zakřičet o pomoc, ale tvá ústa jsou zakryty jeho odpornou rukou. Už si myslíš, že ti něco udělá, když v tom do něj někdo rychle vší silou vrazí a strhne ho na stranu. Zmateně díváš kolem sebe. Najednou si opět sama."Co do pekla ..." mumláš si stále vyděšeně pod nosem a můžeš si krk vykroutit když pátráš po svém zachránci, no nikoho nevidíš. Si připravena odejít, ale v tom se ozve: "Chceš odejít bez poděkování?"Otáčíš se a před sebou vidíš rozesmátého Klause, kterému z koutku úst stéká pramínek třpytící se krve."Klaus," řekneš opravdu velmi překvapeně šeptem jeho jméno. Snažíš se zpracovat myšlenku, že to on tě právě zachránil, no vůbec to tvůj mozek nechce přijmout. Připadá ti to nereálné."Neměla by ses tu potulovat po nocích sama. Můžeš natrefit na kdekoho, "říká ti a udělá dva kroky blíž k tobě."Ty ... Ty jsi ... mě právě ... zachránil? "ptáš se nevěřícně. Stále nevěříš. Proč by to dělal?"Nemohl jsem dovolit, aby ti ten hlupák ublížil," odpověděl."Ale proč?" Mohla jsi mu být úplně ukradená. Pravděpodobně by tvou smrt ani nepostřehl."Možná mi na tobě záleží," říká tajemně a sladce se při tom usmívá."Cože!?""Myslím, že činy vysvětlí víc než jen prázdná slova," řekne a najednou je úplně při tobě. Vaše těla se téměř dotýkají, ani nedýcháš, jsi napjatá. Pomalu se k tobě naklání, cítíš jeho rty na těch svých. Nechceš, aby ten okamžik skončil, protože nemáš jistotu, zda se něco podobného ještě někdy zopakuje."Už rozumíš?" Odtahuje se od tebe a pohladí tě po líci. Mírně zavrtěl hlavou. Jsi v sedmém nebi, no nevíš, co to znamená. Proč se najednou chová tak jak se chová?"Nedokážu se více od tebe držet dál. Už to nechci. Záleží mi na tobě, "vysvětluje a už si začínáš uvědomovat, co se děje."Ale proč jsi byl ke mně takový ...?" Nevíš najít to správné slovo, které by vyjádřilo jeho dosavadní vztah k tvé osobě. Choval se k tobě hrozně."Mrzí mě to. Myslel jsem, že tě tím odradím, přinutím tě odejít ode mě co nejdál. Měl jsem pocit, že to tak bude pro tebe lepší, ale už se nedokážu přetvařovat. Jsem sobec,miluji tě a chci, abys byla se mnou, "pokračuje. Více slov nepotřebuješ. Řekl, že tě miluje, že mu na tobě záleží. Chce, abys byla s ním. To je vše, co si kdy chtěla slyšet z jeho úst. Stal se zázrak."I já tě miluji, ty můj zachránce," usměješ se a hodíš se mu kolem krku. Nepřestávala jsi věřit a nakonec se ti to i vyplatilo. Dostala si přesně to, co jsi chtěla. Dostala jsi jeho.
POSTAVY: Ty a Klaus Mikaelson
Kráčíš tmavou, prázdnou ulicí Mystic Falls. Společnost ti dělá jen tichý vánek větru a tvoje neutuchající myšlenky. Přemýšlíš nad tím, proč tě nechce. Miluješ ho, ale on tě odmítá, je k tobě krutý a nebere na tebe žádný ohled. Zachází s tebou jako s jednou z jeho hraček, obětí, které mu nešťastnou náhodou vběhnou do cesty. Nerozumíš tomu. Jsi na něj tak milá, chováš se k němu přátelsky, obhájit ho před ostatními, ale on jako by to ani neviděl. Může vůbec něco takového vidět? Je někdo jako on schopný mít rád? Věříš tomu. Nevzdával se. Stále vidíš světlo na konci tunelu. Vždyť naděje přece umírá poslední, tak se to říká. Jsi na cestě domů. Ta tma a ticho kolem ti nahánějí strach. Chceš přejít přes cestu na druhou stranu, ale v tom tě někdo cáry za ruku a surově tě svalí na zem. Jsi vystrašená, nevíš, co se děje. Z osoby sklánějící se nad tebou cítíš nechutný zápach alkoholu a cigaretového kouře. Snažíš je vyprostit, ale ten chlap je na tebe příliš silný. Chceš zakřičet o pomoc, ale tvá ústa jsou zakryty jeho odpornou rukou. Už si myslíš, že ti něco udělá, když v tom do něj někdo rychle vší silou vrazí a strhne ho na stranu. Zmateně díváš kolem sebe. Najednou si opět sama."Co do pekla ..." mumláš si stále vyděšeně pod nosem a můžeš si krk vykroutit když pátráš po svém zachránci, no nikoho nevidíš. Si připravena odejít, ale v tom se ozve: "Chceš odejít bez poděkování?"Otáčíš se a před sebou vidíš rozesmátého Klause, kterému z koutku úst stéká pramínek třpytící se krve."Klaus," řekneš opravdu velmi překvapeně šeptem jeho jméno. Snažíš se zpracovat myšlenku, že to on tě právě zachránil, no vůbec to tvůj mozek nechce přijmout. Připadá ti to nereálné."Neměla by ses tu potulovat po nocích sama. Můžeš natrefit na kdekoho, "říká ti a udělá dva kroky blíž k tobě."Ty ... Ty jsi ... mě právě ... zachránil? "ptáš se nevěřícně. Stále nevěříš. Proč by to dělal?"Nemohl jsem dovolit, aby ti ten hlupák ublížil," odpověděl."Ale proč?" Mohla jsi mu být úplně ukradená. Pravděpodobně by tvou smrt ani nepostřehl."Možná mi na tobě záleží," říká tajemně a sladce se při tom usmívá."Cože!?""Myslím, že činy vysvětlí víc než jen prázdná slova," řekne a najednou je úplně při tobě. Vaše těla se téměř dotýkají, ani nedýcháš, jsi napjatá. Pomalu se k tobě naklání, cítíš jeho rty na těch svých. Nechceš, aby ten okamžik skončil, protože nemáš jistotu, zda se něco podobného ještě někdy zopakuje."Už rozumíš?" Odtahuje se od tebe a pohladí tě po líci. Mírně zavrtěl hlavou. Jsi v sedmém nebi, no nevíš, co to znamená. Proč se najednou chová tak jak se chová?"Nedokážu se více od tebe držet dál. Už to nechci. Záleží mi na tobě, "vysvětluje a už si začínáš uvědomovat, co se děje."Ale proč jsi byl ke mně takový ...?" Nevíš najít to správné slovo, které by vyjádřilo jeho dosavadní vztah k tvé osobě. Choval se k tobě hrozně."Mrzí mě to. Myslel jsem, že tě tím odradím, přinutím tě odejít ode mě co nejdál. Měl jsem pocit, že to tak bude pro tebe lepší, ale už se nedokážu přetvařovat. Jsem sobec,miluji tě a chci, abys byla se mnou, "pokračuje. Více slov nepotřebuješ. Řekl, že tě miluje, že mu na tobě záleží. Chce, abys byla s ním. To je vše, co si kdy chtěla slyšet z jeho úst. Stal se zázrak."I já tě miluji, ty můj zachránce," usměješ se a hodíš se mu kolem krku. Nepřestávala jsi věřit a nakonec se ti to i vyplatilo. Dostala si přesně to, co jsi chtěla. Dostala jsi jeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat