TÉMA: The Vampire Diaries
POSTAVY: Stefan Salvatore a Elizabeth
Elizabeth kráčí po ulici, myšlenkami je někde na úplně jiném místě. Oproti ní kráčí mladý pohledný hnědovlasý muž. I on je zamyšlený a nedává pozor na cestu před sebou. Vzdálenost mezi nimi se stále zmenšuje, až do sebe vrážejí. Oba překvapeně zvednou hlavy a spouští se vlna omlouvání."Promiň, nedávala jsem pozor, kam jdu," říká Elizabeth.
"Oh, ne. To ty mi promiň. Byl jsem zamyšlený a nevěnoval jsem se silnici před sebou, "omlouvá se jí Stefan a pomáhá jí sbírat věci, které se jí vysypaly během nárazu z kabelky."Nedělej si starosti. Určitě spěcháš, "říká mu Elizabeth a vkládá do tašky svou peněženku."Vlastně mám dostatek času. Celou věčnost, "odvětí Stefan, myslíc svá slova vážně."To zní zajímavě. Neskočil bys někam na kávu? "Zeptá se Elizabeth a zapne si tašku, aby se jí při další případné nehodě nevysypal celý její obsah."Tak fajn," souhlasí Stefan s úsměvem. Společně přejdou do nedaleké kavárny. Oba si objednají, přičemž zjistí, že mají stejné chutě."Jak se vlastně jmenuješ?" Zajímá se Stefan."To je dobrá otázka. Já jsem Elizabeth, "podá mu ruku. "A ty?""Stefan," prozradí jí své jméno. Společně prosedí v kavárně ještě několik minut. Oba se cítí tak volně, jako by se setkali po dlouhých letech se starým přítelem, ale při tom se znají jen pár minut."Jestli chceš, mohl bych tě doprovodit domů," nabízí se jí, když vycházejí zpět na ulici."Pokud máš čas.""Když jsem říkal, že mám před sebou celou věčnost, myslel jsem to smrtelně vážně," zasměje se."Chceš slyšet tajemství?" Ztiší hlas Elizabeth a nakloní se k němu blíž. Stefan se usměje a přikývne hlavou."I já mám před sebou celou věčnost," řekne se smíchem a dá se do kroku."Ale já to myslím opravdu," protestuje Stefan."Vždyť i já," znovu se směje. Ten zvuk, který vydává se mu tak líbí, až se musí smát spolu s ní."Jak to myslíš?" Ptá se se smíchem Stefan."Nejprve ty," vyjednává Elizabeth."Nezalekneš se?" Ujišťuje se Stefan a ohlíží se kolem sebe, aby zkontroloval, zda je bezpečné mluvit o jeho tajemství."Toho se bát nemusíš.""Jsem upír," prozradí jí vážným hlasem."Já také," zasměje se Elizabeth."Ale já si nedělám srandu. Nemyslím žádného třpytícího se Edwarda ani nic podobného. Jsem skutečný upír, který by tě mohl během jediné sekundy zabít, "vysvětluje její Stefan."Vždyť já ti věřím, Stefan. Vím, jak to chodí. Nejsem jím ani den ani rok. ""Nevěřím ti. Takové krásné nevinné děvče nemůže být žádnou příšerou, "kroutí hlavou a dívá do jejích krásných hnědých očí."Vždy takto flirtuješ s dívkami?" Usměje se."Ne, jen dnes," zmateně se začne ošívat."Ale jde ti to docela dobře. Mně se to takhle líbí, "připustí Elizabeth."Tak to mám dnes asi šťastný den, že jsem natrefil zrovna na tebe.""To tedy máš. Zavolej mi, Stefane, "řekne Elizabeth a rychle mu načmárala na ruku číslo tužkou na oči. Ta rychlost, jakou to udělala Stefana plně utvrdila v tom, že si nedělá srandu. Opravdu je upír i ona. A je taková zlatá, milá a přátelská. A ty její oči a smích ... Jako anděl."S radostí," usměje se na ni."Díky za hezké zpestření nekonečné nudné věčnosti," poděkuje mu, když zastaví před jejím domem."To já děkuji.""Tak tedy ahoj, Stefane," rozloučí se rychlým polibkem na tvář. Vesele kráčí ke svému domu a Stefan ji stále pozoruje jako vchází dovnitř a mizí za dveřmi."Ahoj, Elizabeth," zamumlá si pod nosem. Elizabeth mu ještě on zdvihne z okna a on pak se šťastným výrazem ve tváři odchází domů a neví se dočkat, kdy jí zavolá, aby se mohli setkat znovu.
POSTAVY: Stefan Salvatore a Elizabeth
Elizabeth kráčí po ulici, myšlenkami je někde na úplně jiném místě. Oproti ní kráčí mladý pohledný hnědovlasý muž. I on je zamyšlený a nedává pozor na cestu před sebou. Vzdálenost mezi nimi se stále zmenšuje, až do sebe vrážejí. Oba překvapeně zvednou hlavy a spouští se vlna omlouvání."Promiň, nedávala jsem pozor, kam jdu," říká Elizabeth.
"Oh, ne. To ty mi promiň. Byl jsem zamyšlený a nevěnoval jsem se silnici před sebou, "omlouvá se jí Stefan a pomáhá jí sbírat věci, které se jí vysypaly během nárazu z kabelky."Nedělej si starosti. Určitě spěcháš, "říká mu Elizabeth a vkládá do tašky svou peněženku."Vlastně mám dostatek času. Celou věčnost, "odvětí Stefan, myslíc svá slova vážně."To zní zajímavě. Neskočil bys někam na kávu? "Zeptá se Elizabeth a zapne si tašku, aby se jí při další případné nehodě nevysypal celý její obsah."Tak fajn," souhlasí Stefan s úsměvem. Společně přejdou do nedaleké kavárny. Oba si objednají, přičemž zjistí, že mají stejné chutě."Jak se vlastně jmenuješ?" Zajímá se Stefan."To je dobrá otázka. Já jsem Elizabeth, "podá mu ruku. "A ty?""Stefan," prozradí jí své jméno. Společně prosedí v kavárně ještě několik minut. Oba se cítí tak volně, jako by se setkali po dlouhých letech se starým přítelem, ale při tom se znají jen pár minut."Jestli chceš, mohl bych tě doprovodit domů," nabízí se jí, když vycházejí zpět na ulici."Pokud máš čas.""Když jsem říkal, že mám před sebou celou věčnost, myslel jsem to smrtelně vážně," zasměje se."Chceš slyšet tajemství?" Ztiší hlas Elizabeth a nakloní se k němu blíž. Stefan se usměje a přikývne hlavou."I já mám před sebou celou věčnost," řekne se smíchem a dá se do kroku."Ale já to myslím opravdu," protestuje Stefan."Vždyť i já," znovu se směje. Ten zvuk, který vydává se mu tak líbí, až se musí smát spolu s ní."Jak to myslíš?" Ptá se se smíchem Stefan."Nejprve ty," vyjednává Elizabeth."Nezalekneš se?" Ujišťuje se Stefan a ohlíží se kolem sebe, aby zkontroloval, zda je bezpečné mluvit o jeho tajemství."Toho se bát nemusíš.""Jsem upír," prozradí jí vážným hlasem."Já také," zasměje se Elizabeth."Ale já si nedělám srandu. Nemyslím žádného třpytícího se Edwarda ani nic podobného. Jsem skutečný upír, který by tě mohl během jediné sekundy zabít, "vysvětluje její Stefan."Vždyť já ti věřím, Stefan. Vím, jak to chodí. Nejsem jím ani den ani rok. ""Nevěřím ti. Takové krásné nevinné děvče nemůže být žádnou příšerou, "kroutí hlavou a dívá do jejích krásných hnědých očí."Vždy takto flirtuješ s dívkami?" Usměje se."Ne, jen dnes," zmateně se začne ošívat."Ale jde ti to docela dobře. Mně se to takhle líbí, "připustí Elizabeth."Tak to mám dnes asi šťastný den, že jsem natrefil zrovna na tebe.""To tedy máš. Zavolej mi, Stefane, "řekne Elizabeth a rychle mu načmárala na ruku číslo tužkou na oči. Ta rychlost, jakou to udělala Stefana plně utvrdila v tom, že si nedělá srandu. Opravdu je upír i ona. A je taková zlatá, milá a přátelská. A ty její oči a smích ... Jako anděl."S radostí," usměje se na ni."Díky za hezké zpestření nekonečné nudné věčnosti," poděkuje mu, když zastaví před jejím domem."To já děkuji.""Tak tedy ahoj, Stefane," rozloučí se rychlým polibkem na tvář. Vesele kráčí ke svému domu a Stefan ji stále pozoruje jako vchází dovnitř a mizí za dveřmi."Ahoj, Elizabeth," zamumlá si pod nosem. Elizabeth mu ještě on zdvihne z okna a on pak se šťastným výrazem ve tváři odchází domů a neví se dočkat, kdy jí zavolá, aby se mohli setkat znovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat