TÉMA: The Vampire Diaries
POSTAVY: Ty a Elijah Mikaelson
Ležíš na své posteli a v ruce držíš fotku.Jsi na ní ty a Elijah. Usmíváte se, jste šťastní, nic vám nechybí ... Ale jen na té fotce. Všechno bylo tak dokonalé, dokud nepřišla ona-Katherine. Vzala ti ho. Přišla a on odešel s ní. Řekl ti, že tě miluje, no Katherine je jeho pravá láska, na kterou čekal stovky let. Z očí ti stékají slané potůčky slz. ...Myslela sis, že si našla toho pravého, ale on byl najednou pryč. Z jednoho dne na druhý, z ničeho nic. Zůstaly ti po něm jen vzpomínky a kytice rudých růží, které již dávno zvadlý a ztratily své kouzlo. Neměla si to srdce zahodit jejich, protože ti ho připomínaly. Prošli už dva měsíce, ale ty jsi se s jeho odchodem nedokázala smířit. Nemohla si. Byl pro tebe vším, jeho život pro tebe znamenal víc než ten tvůj. No pomalu sis začínala uvědomovat, že i přesto jak moc ho miluješ, je čas pohnout se vpřed. Vstáváš z postele, stále v ruce držíš vaši společnou fotografii. Procházíš do kuchyně a bereš z ní zápalky. Otevíráš dveře a vycházíš na terasu před domem. Sedneš si do houpací sítě a koukáš na noční oblohu. Je na ní milion zářivých hvězd. Vzpomínáš si na to, jak jste se je spolu s Elijahem snažili spočítat. Při té vzpomínce se pousměješ, ale pak si vzpomeneš, že to všechno je už dávno pryč. Držíš tu fotku v ruce a zářivý plamen jedné ze zápalek se k ní pomalu přibližuje. Papír se chytá a za chvíli pouštíš hořící věc k zemi. Přemýšlíš nad tím, jak se některé věci dají tak rychle zničit. Stejně jako i fotografie, i ty chceš tak rychle zmizet, vytratit se ze světa, zapomenout na tu bolest, která tě zužuje. Klesl na kolena a už svůj pláč nedokážeš vůbec kontrolovat. Život bez něj nemá pro tebe žádný význam. Pohrával si s myšlenkou, že své trápení ukončíš, když v tom uslyšíš, jak volá tvoje jméno. Pomyslíš si, že je to jen výplod tvé fantazie a nedokážeš se ohlédnout směrem, odkud jeho hlas slyšíš, ale on tě stále volá a volá ... Kroutí hlavou a křičíš, aby to přestalo, protože to bolí. Najednou ucítil dotek jeho rukou na tvé uslzené tváři. Zvedá ti bradu a hledí ti do očí.
"Prosím, už neplač. Nenávidím, když pláčeš, "říká ti, no ty to nedokážeš zastavit. Už ani nevíš, jestli pláčeš od smutku nebo od radosti, že ho znovu vidíš. Myslela sis, že je pryč navždy, no odrazu stojí při tobě a drží tě v náručí.
"Miluji tě. Vím, že jsem udělal chybu, když jsem odešel. Už stejnou chybu znovu nezopakuji. Teď už vím, že můj život má opodstatnění, pouze pokud si v něm ty, "šeptá ti u ucha a ty odrazu pociťuješ, že ta bolest se pozvolna vytrácí.
"Elijah, miluji tě. Více než cokoli jiného. Prosím, neopouštěj mě, "říkáš plačtivě.
"Už nikdy. Už nikdy tě neopustím. To ti slibuji, "vyslovuje slova, které vám mají zaručit šťastný společný život až do konce.
"Elijah, tak hrozně jsi mi chyběl," říkáš mu a konečně ho pevno objímáš a už ho nikdy nechceš pustit, bojíš se, že pokud tvoje sevření povolí, on zmizí, tak jako hvězdy se vytrácejí z oblohy každé ráno po východu Slunce.
"I ty mně. Až když jsem tě neměl u sebe jsem si uvědomil, že to ty jsi ta pravá. "
"Nelžeš?" Zvedáš k němu zrak a chceš se ujistit, že ti říká pravdu. Další jeho odchod bys nezvládla, si o tom přesvědčena.
"Ty si to, po čem jsem celá staletí pátral. Si moje všechno. "Zpracovává jeho slova a už víš, že zůstane navždy. Prozrazuje to pohled do jeho upřímných očí, které tak zbožňuje. Elijah se k tobě pomalu naklání a ty nečekáš na nic jiného, jen aby se vaše rty po tolika době znovu spojily. Ten pocit je neuvěřitelný, nechceš tu chvíli vyměnit za nic, protože ta chvíle je vaše. Jste spolu, milujete se a víte, že jeden bez toho druhého nejste ničím. No spolu ... spolu jste všechno, nic vás nedokáže zastavit. Vaše láska je neporazitelná a věčná.
POSTAVY: Ty a Elijah Mikaelson
Ležíš na své posteli a v ruce držíš fotku.Jsi na ní ty a Elijah. Usmíváte se, jste šťastní, nic vám nechybí ... Ale jen na té fotce. Všechno bylo tak dokonalé, dokud nepřišla ona-Katherine. Vzala ti ho. Přišla a on odešel s ní. Řekl ti, že tě miluje, no Katherine je jeho pravá láska, na kterou čekal stovky let. Z očí ti stékají slané potůčky slz. ...Myslela sis, že si našla toho pravého, ale on byl najednou pryč. Z jednoho dne na druhý, z ničeho nic. Zůstaly ti po něm jen vzpomínky a kytice rudých růží, které již dávno zvadlý a ztratily své kouzlo. Neměla si to srdce zahodit jejich, protože ti ho připomínaly. Prošli už dva měsíce, ale ty jsi se s jeho odchodem nedokázala smířit. Nemohla si. Byl pro tebe vším, jeho život pro tebe znamenal víc než ten tvůj. No pomalu sis začínala uvědomovat, že i přesto jak moc ho miluješ, je čas pohnout se vpřed. Vstáváš z postele, stále v ruce držíš vaši společnou fotografii. Procházíš do kuchyně a bereš z ní zápalky. Otevíráš dveře a vycházíš na terasu před domem. Sedneš si do houpací sítě a koukáš na noční oblohu. Je na ní milion zářivých hvězd. Vzpomínáš si na to, jak jste se je spolu s Elijahem snažili spočítat. Při té vzpomínce se pousměješ, ale pak si vzpomeneš, že to všechno je už dávno pryč. Držíš tu fotku v ruce a zářivý plamen jedné ze zápalek se k ní pomalu přibližuje. Papír se chytá a za chvíli pouštíš hořící věc k zemi. Přemýšlíš nad tím, jak se některé věci dají tak rychle zničit. Stejně jako i fotografie, i ty chceš tak rychle zmizet, vytratit se ze světa, zapomenout na tu bolest, která tě zužuje. Klesl na kolena a už svůj pláč nedokážeš vůbec kontrolovat. Život bez něj nemá pro tebe žádný význam. Pohrával si s myšlenkou, že své trápení ukončíš, když v tom uslyšíš, jak volá tvoje jméno. Pomyslíš si, že je to jen výplod tvé fantazie a nedokážeš se ohlédnout směrem, odkud jeho hlas slyšíš, ale on tě stále volá a volá ... Kroutí hlavou a křičíš, aby to přestalo, protože to bolí. Najednou ucítil dotek jeho rukou na tvé uslzené tváři. Zvedá ti bradu a hledí ti do očí.
"Prosím, už neplač. Nenávidím, když pláčeš, "říká ti, no ty to nedokážeš zastavit. Už ani nevíš, jestli pláčeš od smutku nebo od radosti, že ho znovu vidíš. Myslela sis, že je pryč navždy, no odrazu stojí při tobě a drží tě v náručí.
"Miluji tě. Vím, že jsem udělal chybu, když jsem odešel. Už stejnou chybu znovu nezopakuji. Teď už vím, že můj život má opodstatnění, pouze pokud si v něm ty, "šeptá ti u ucha a ty odrazu pociťuješ, že ta bolest se pozvolna vytrácí.
"Elijah, miluji tě. Více než cokoli jiného. Prosím, neopouštěj mě, "říkáš plačtivě.
"Už nikdy. Už nikdy tě neopustím. To ti slibuji, "vyslovuje slova, které vám mají zaručit šťastný společný život až do konce.
"Elijah, tak hrozně jsi mi chyběl," říkáš mu a konečně ho pevno objímáš a už ho nikdy nechceš pustit, bojíš se, že pokud tvoje sevření povolí, on zmizí, tak jako hvězdy se vytrácejí z oblohy každé ráno po východu Slunce.
"I ty mně. Až když jsem tě neměl u sebe jsem si uvědomil, že to ty jsi ta pravá. "
"Nelžeš?" Zvedáš k němu zrak a chceš se ujistit, že ti říká pravdu. Další jeho odchod bys nezvládla, si o tom přesvědčena.
"Ty si to, po čem jsem celá staletí pátral. Si moje všechno. "Zpracovává jeho slova a už víš, že zůstane navždy. Prozrazuje to pohled do jeho upřímných očí, které tak zbožňuje. Elijah se k tobě pomalu naklání a ty nečekáš na nic jiného, jen aby se vaše rty po tolika době znovu spojily. Ten pocit je neuvěřitelný, nechceš tu chvíli vyměnit za nic, protože ta chvíle je vaše. Jste spolu, milujete se a víte, že jeden bez toho druhého nejste ničím. No spolu ... spolu jste všechno, nic vás nedokáže zastavit. Vaše láska je neporazitelná a věčná.
Žádné komentáře:
Okomentovat