Postavíš se před barem a neustále sleduješ ručičky na tvých náramkových hodinkách. Nervózně přestupuješ z nohy na nohu a pohrával si se stříbrným náramkem na tvé pravé ruce. Máš si ho od něj. Na zadní části je napsáno: Navždy s láskou, Elijah.
Už to byl měsíc, co jednou v noci odešel a už se nikdy nevrátil. I navzdory všem slibům a láskyplným slovům tě nechal tak. Pro tebe byl ten pravý, mohl projít měsíc, rok ba i stovky let, ale v tvém srdci bude vždy jen on. Nikdy na něj nebudeš schopná zapomenout, víš to.
Znovu podíváš na hodinky. Máš se setkat s tvými kamarádkami, které tě celý ten měsíc snažili probrat k životu, ale nějak se jim to nedařilo. Nakonec si však souhlasila a dala si se přemluvit k setkání v baru, jenže opozdily již více než 10 minut. Zamračila jsi se na hodinky a jsi odhodlaná vrátit se domů. I tak by ti žádná zábava nepomohla. Jediné, na co myslíš je on.
Kráčíš po chodníku, všude kolem je ticho, slyšet jen zvuk tvých bot dotýkajících se země. Venku je chladno, zachvěješ se o obejmeš se rukama. Přidáš do kroku, aby si byla čím dříve v teple domova, kde už však na tebe nečeká on, tak jak to vždycky dělával."Promiňte, slečno. Myslím, že toto by vám mohlo pomoci, "ozve se za tebou mužský hlas a odrazu máš přes ramena prověšené černé sako. Zmateně zastavíš a přemýšlíš, či jen sníš. Zavrtíš hlavou a kráčíš dál. Přesvědčuješ samu sebe, že se ti všechno jen zdá, ale sako, které tě chrání před chladem říká o něčem jiném. Znovu zastavíš, no tentokrát stojí před tebou. Natáhl kupředu ruku a dotkneš se mu tváře. Potřebuješ si ověřit, zda je opravdu skutečný. Stojí tam, před tebou, v celé své kráse a zasněně na tebe hledí. Něžně se dotkne své ruky, stiskne ji a potom k ní přiloží své rty. Projde tebou chvění, jakoby si znovu našla svou polovinu, která ti tak strašně chyběla. Elijah si tě pevně přivine k sobě a líbá tě do vlasů. Tobě z očí stékají slzy. Nevíš, jestli jsou to slzy štěstí, hněvu nebo jen slzy strachu. Bojíš se, že ho znovu ztratíš."Už jsem u tebe, lásko," zašeptá ti do ucha a pohladí tě po zádech."Proč?" Zeptáš se přes slzy. Nedokážeš si představit dostatečně dobrý důvod pro to, že tě opustil."Musel jsem. Kvůli tvému bezpečí, "odpoví ti a nadzvedne ti bradu, aby ti lépe viděl to obličeje a mohl se podívat do tvých očí, které tak velmi zbožňuje."Ale už neodejdeš, že ne?" Musíš se zeptat."Už ne," řekne a stiskne ti ruku."Slibuješ?""Slibuju," přislíbí ti a ty jeho slovům jakýmsi způsobem věříš.Pousměješ se a řekneš: "Miluji tě, Elijahu.""Vždyť i já tebe. I já tebe, "odvětí a sladce tě políbí. Tak moc ti chyběla chuť jeho rtů, jeho vůně a pevné objetí. Chyběl ti on celý."Pojď, abys jsi nenastydla," usměje se a vezme tě za ruku. Společně kráčíte k tobě domů. Ne, k vám domů. Znovu jste spolu a už vás nic nerozdělí. Celý čas se usmíváš a tulíš se k němu. Tak moc ho miluješ a on miluje tebe. Už ho nikdy nepustíš ani na krok. Už musí být vždy jen po tvém boku.
Už to byl měsíc, co jednou v noci odešel a už se nikdy nevrátil. I navzdory všem slibům a láskyplným slovům tě nechal tak. Pro tebe byl ten pravý, mohl projít měsíc, rok ba i stovky let, ale v tvém srdci bude vždy jen on. Nikdy na něj nebudeš schopná zapomenout, víš to.
Znovu podíváš na hodinky. Máš se setkat s tvými kamarádkami, které tě celý ten měsíc snažili probrat k životu, ale nějak se jim to nedařilo. Nakonec si však souhlasila a dala si se přemluvit k setkání v baru, jenže opozdily již více než 10 minut. Zamračila jsi se na hodinky a jsi odhodlaná vrátit se domů. I tak by ti žádná zábava nepomohla. Jediné, na co myslíš je on.
Kráčíš po chodníku, všude kolem je ticho, slyšet jen zvuk tvých bot dotýkajících se země. Venku je chladno, zachvěješ se o obejmeš se rukama. Přidáš do kroku, aby si byla čím dříve v teple domova, kde už však na tebe nečeká on, tak jak to vždycky dělával."Promiňte, slečno. Myslím, že toto by vám mohlo pomoci, "ozve se za tebou mužský hlas a odrazu máš přes ramena prověšené černé sako. Zmateně zastavíš a přemýšlíš, či jen sníš. Zavrtíš hlavou a kráčíš dál. Přesvědčuješ samu sebe, že se ti všechno jen zdá, ale sako, které tě chrání před chladem říká o něčem jiném. Znovu zastavíš, no tentokrát stojí před tebou. Natáhl kupředu ruku a dotkneš se mu tváře. Potřebuješ si ověřit, zda je opravdu skutečný. Stojí tam, před tebou, v celé své kráse a zasněně na tebe hledí. Něžně se dotkne své ruky, stiskne ji a potom k ní přiloží své rty. Projde tebou chvění, jakoby si znovu našla svou polovinu, která ti tak strašně chyběla. Elijah si tě pevně přivine k sobě a líbá tě do vlasů. Tobě z očí stékají slzy. Nevíš, jestli jsou to slzy štěstí, hněvu nebo jen slzy strachu. Bojíš se, že ho znovu ztratíš."Už jsem u tebe, lásko," zašeptá ti do ucha a pohladí tě po zádech."Proč?" Zeptáš se přes slzy. Nedokážeš si představit dostatečně dobrý důvod pro to, že tě opustil."Musel jsem. Kvůli tvému bezpečí, "odpoví ti a nadzvedne ti bradu, aby ti lépe viděl to obličeje a mohl se podívat do tvých očí, které tak velmi zbožňuje."Ale už neodejdeš, že ne?" Musíš se zeptat."Už ne," řekne a stiskne ti ruku."Slibuješ?""Slibuju," přislíbí ti a ty jeho slovům jakýmsi způsobem věříš.Pousměješ se a řekneš: "Miluji tě, Elijahu.""Vždyť i já tebe. I já tebe, "odvětí a sladce tě políbí. Tak moc ti chyběla chuť jeho rtů, jeho vůně a pevné objetí. Chyběl ti on celý."Pojď, abys jsi nenastydla," usměje se a vezme tě za ruku. Společně kráčíte k tobě domů. Ne, k vám domů. Znovu jste spolu a už vás nic nerozdělí. Celý čas se usmíváš a tulíš se k němu. Tak moc ho miluješ a on miluje tebe. Už ho nikdy nepustíš ani na krok. Už musí být vždy jen po tvém boku.
Žádné komentáře:
Okomentovat