TÉMA: The Vampire Diaries
POSTAVY: Caroline Forbes a Elijah Mikaelson
Klaus a Caroline. Oba jsou takoví rozdílní, ale zároveň jsou si velmi podobní. V obou se skrývá temnota i světlo.Jeden i druhý se snaží ukazovat pouze jednu svou část. Klaus svou pekelnou temnotu, Caroline jen nebeské světlo. V hloubce svých nesmrtelných duší velmi dobře vědí, že jejich nitro není jen černé nebo bílé. Navzájem se perfektně doplňují.
Neviděli se už pár let. Odkdy Klaus odešel i se svou rodinou z Mystic Falls do New Orleansu, jejich kontakt se nadobro přerušil. Nezapomněli na sebe. Neprošel by den, kdyby nemysleli na to, co by bylo kdyby se nestalo to či ono.
Kráčeli po téže ulici rušného města, ale nevěděli o sobě. Setkali se za ty roky více krát, ale vůbec o tom ani jeden z nich nevěděl.
Caroline měla namířeno na opačnou stranu ulice, ale v tom si vzpomněla, že doma něco nechala. Musela se totiž přestěhovat. Nemohla více žít v jejím rodném městě, protože byla upírem. Ostatním by to bylo podezřelé, proto odešla a začala úplně nový život.
Zvrtla se na podpatku a v tom do někoho vrazila."Jsi slepý?" Vběhli jí na jazyk hanlivá slova, ale když zvedla hlavu a pohlédla do jeho tváře, nedokázala říct už ani jediné slovo. Zamračený výraz okamžitě zmizel a prostřídal se s údivem a radostí."Caroline?" Zašeptal nevěřícně její jméno. Klaus byl v šoku. Už nikdy nedoufal, že uvidí ty hravé jiskřičky v jejích očích, neodolatelné rty a zářivý úsměv. Měl pocit, že sní, tak jak se mu to občas stávalo."Nevěřím, že si i po tolika letech pamatuješ moje jméno," zasmála se Caroline."Na tebe se zapomenout nedá, lásko," odvětil."Vždyť ani na tebe ne," připustila. Nemohla na něj zapomenout. Stále na něj musela myslet, až z toho šílela."I ty jsi pamatuješ mě?" Zeptal se překvapeně a nadzvedl obočí. Nedoufal, že si ho bude pamatovat."Samozřejmě, Klausi," přikývla pobaveně. Jeho rozčarovaný výraz nešlo ignorovat. Byl takový zlatý."Vypadáš nádherně," pochválil ji. Stále byla tak krásná a neodolatelná jak vždy. Přesně taková, jak si ji pamatoval. A možná byla ještě krásnější než kdykoliv předtím."Díky," pousmála se a ostýchavě sklopila zrak."Rád jsem tě viděl, Caroline," řekl a chtěl odejít, ale Caroline se nechtěla rozloučit tak brzy."Klausi?" Oslovila ho. Zastavil a pohlédl na ni."Nechtěl bys zajít někam na skleničku?" Navrhla."Velmi rád," přijal její pozvání."Musím si jen po něco skočit domů," řekla. Oba se tedy vydali vzpomínajíc na staré časy ke Caroline. Otevřela dveře na krásném velkém domě a pozvala ho dovnitř. Hledala tu prokletou věc, po kterou přišla, no nedokázala myslet na nic jiného jen na to, že vedle v pokoji stojí on. A nakonec to vzdala. Věděla, že pokud něco neudělá hned, už nikdy nebude mít lepší příležitost. Bleskově se dostala ke Klausovi a vrhla se na jeho rty."To jsi až tak ráda, že mě vidíš?" Zeptal se zadýchaně Klaus, když vůbec dovolila jeho rtům, aby něco vyslovili."Ani nevíš jak." Přitlačila ho ke stěně a strhla z něj tričko."Za těch pár let ses trochu změnila. Nemyslíš? ""Nemyslím," zavrtěla hlavou. V tom ji Klaus od sebe odstrčil."Jak to myslíš, že ses nezměnila?""Nezměnila. Vůbec nic se nezměnilo. Moje city k tobě se nezměnily. Vždycky jsem tě milovala, Klausi! ""Co ...? Co si právě řekla? "Vyvalil překvapeně oči. Nevěřil vlastním uším."Miluji tě, Klausi." Podívala mu hluboko do očí. Čekala na jeho reakci. Radostně se usmál a vůbec se nesnažil skrýt své štěstí, které bylo cítit všude kolem."I já tebe, Caroline," přitakal nakonec a bezhlavě ji začal líbat. Několikaroční nenaplněná láska se konečně stala skutečnou. A mohlo za to jedno náhodné setkání. Jedno setkání, které změnilo úplně všechno.
POSTAVY: Caroline Forbes a Elijah Mikaelson
Klaus a Caroline. Oba jsou takoví rozdílní, ale zároveň jsou si velmi podobní. V obou se skrývá temnota i světlo.Jeden i druhý se snaží ukazovat pouze jednu svou část. Klaus svou pekelnou temnotu, Caroline jen nebeské světlo. V hloubce svých nesmrtelných duší velmi dobře vědí, že jejich nitro není jen černé nebo bílé. Navzájem se perfektně doplňují.
Neviděli se už pár let. Odkdy Klaus odešel i se svou rodinou z Mystic Falls do New Orleansu, jejich kontakt se nadobro přerušil. Nezapomněli na sebe. Neprošel by den, kdyby nemysleli na to, co by bylo kdyby se nestalo to či ono.
Kráčeli po téže ulici rušného města, ale nevěděli o sobě. Setkali se za ty roky více krát, ale vůbec o tom ani jeden z nich nevěděl.
Caroline měla namířeno na opačnou stranu ulice, ale v tom si vzpomněla, že doma něco nechala. Musela se totiž přestěhovat. Nemohla více žít v jejím rodném městě, protože byla upírem. Ostatním by to bylo podezřelé, proto odešla a začala úplně nový život.
Zvrtla se na podpatku a v tom do někoho vrazila."Jsi slepý?" Vběhli jí na jazyk hanlivá slova, ale když zvedla hlavu a pohlédla do jeho tváře, nedokázala říct už ani jediné slovo. Zamračený výraz okamžitě zmizel a prostřídal se s údivem a radostí."Caroline?" Zašeptal nevěřícně její jméno. Klaus byl v šoku. Už nikdy nedoufal, že uvidí ty hravé jiskřičky v jejích očích, neodolatelné rty a zářivý úsměv. Měl pocit, že sní, tak jak se mu to občas stávalo."Nevěřím, že si i po tolika letech pamatuješ moje jméno," zasmála se Caroline."Na tebe se zapomenout nedá, lásko," odvětil."Vždyť ani na tebe ne," připustila. Nemohla na něj zapomenout. Stále na něj musela myslet, až z toho šílela."I ty jsi pamatuješ mě?" Zeptal se překvapeně a nadzvedl obočí. Nedoufal, že si ho bude pamatovat."Samozřejmě, Klausi," přikývla pobaveně. Jeho rozčarovaný výraz nešlo ignorovat. Byl takový zlatý."Vypadáš nádherně," pochválil ji. Stále byla tak krásná a neodolatelná jak vždy. Přesně taková, jak si ji pamatoval. A možná byla ještě krásnější než kdykoliv předtím."Díky," pousmála se a ostýchavě sklopila zrak."Rád jsem tě viděl, Caroline," řekl a chtěl odejít, ale Caroline se nechtěla rozloučit tak brzy."Klausi?" Oslovila ho. Zastavil a pohlédl na ni."Nechtěl bys zajít někam na skleničku?" Navrhla."Velmi rád," přijal její pozvání."Musím si jen po něco skočit domů," řekla. Oba se tedy vydali vzpomínajíc na staré časy ke Caroline. Otevřela dveře na krásném velkém domě a pozvala ho dovnitř. Hledala tu prokletou věc, po kterou přišla, no nedokázala myslet na nic jiného jen na to, že vedle v pokoji stojí on. A nakonec to vzdala. Věděla, že pokud něco neudělá hned, už nikdy nebude mít lepší příležitost. Bleskově se dostala ke Klausovi a vrhla se na jeho rty."To jsi až tak ráda, že mě vidíš?" Zeptal se zadýchaně Klaus, když vůbec dovolila jeho rtům, aby něco vyslovili."Ani nevíš jak." Přitlačila ho ke stěně a strhla z něj tričko."Za těch pár let ses trochu změnila. Nemyslíš? ""Nemyslím," zavrtěla hlavou. V tom ji Klaus od sebe odstrčil."Jak to myslíš, že ses nezměnila?""Nezměnila. Vůbec nic se nezměnilo. Moje city k tobě se nezměnily. Vždycky jsem tě milovala, Klausi! ""Co ...? Co si právě řekla? "Vyvalil překvapeně oči. Nevěřil vlastním uším."Miluji tě, Klausi." Podívala mu hluboko do očí. Čekala na jeho reakci. Radostně se usmál a vůbec se nesnažil skrýt své štěstí, které bylo cítit všude kolem."I já tebe, Caroline," přitakal nakonec a bezhlavě ji začal líbat. Několikaroční nenaplněná láska se konečně stala skutečnou. A mohlo za to jedno náhodné setkání. Jedno setkání, které změnilo úplně všechno.
Žádné komentáře:
Okomentovat