Večeře

Nemotorně si nesla dvě plné tašky nákupů a věděla si, že ti to všechno za malou chvíli spadne. Jelikož tvoje auto se porouchalo, musela sis to všechno odkráčet. Na jedné z tašek se již trhaly ručky, když ji v tom někdo chytil ze spodku a vyzdvihnout si ji do náruče.
 "Uf," Protřela sis čelo, po kterém ti tekl pot. "Díky." Vděčně ses usmála na Elijaha, který se tu jako na zavolanou objevil."Odvezu tě, nebudeš to přece vláčet až domů!" Zasmál se Elijah a z ruky ti vytrhl i druhou tašku. Následovala si ho k jeho autu a oba jste se posadili.
 Když Elijah zastavil před tvým domem, vystoupila si z auta a šla jsi odemknout. Chtěla ses vrátit pro tašky s nákupem, ale ty opět nesl Elijah a kráčel k tobě. Oba jste vešli dovnitř."Dáš si něco?" Zeptala ses a začala si vybírat nákup."Ne, díky. Pustíš mě k tomu? "Zdvihl obočí a ty jsi nechápala, co tím myslí. Nehybně si stála a zírala na něj a on se postavil za tebe. Začal ukládat věci na kuchyňskou linku."Měla by sis trochu odpočinout, já zatím připravím večeři." Mrkl na tebe Elijah a tys bez slov vešla do svého pokoje. Osprchoval ses, vyfénovala sis vlasy a začala si hledat něco vkusné, co by sis mohla obléci. Do očí ti padli přilehlé tmavě - modré šaty bez ramínek. Sahaly ti po kolena. K tomu sis obula modré lodičky a trochu ses nalíčila.
 Když si sjela dolů, celou kuchyní a jídelnou už rozvoněla večere. Elijahova hlava vykoukla z kuchyně a poklesla mu čelist. Chvíli na tebe beze slov zíral."Jsi ..." Zamumlal s úžasem."Hm?" Usmála ses."Krásná. Opravdu. "Pousmál se."Díky." Začervenala ses a posadila ses za stůl. Elijah ti naservíroval večeři, nalil ti víno a nastala romantická atmosféra. Když jste dojedli, už jste jen tak popíjeli a vyměňovaly si zkoumavé pohledy.
 Vstala jsi první, vyšla si z jídelny a vešla do obývacího pokoje. Všude byly zapálené vonné svíčky a v krbu plápolal oheň. Na svém krku si pocítila horký dech a Elijahovi prsty ti klouzaly po rameni.
 Otočila jsi se a stáli jste od sebe pár centimetrů. Elijah tě něžně políbil a ty jsi mu polibek opětovala. Polibky se měnily na vášnivé a náhle si se ocitla na zemi. Ležela si na měkoučkém koberci, od uší ti dolehl zvuk praskajícího dřeva v krbu ale ty ses nejvíce soustředila na něj. Na Elijaha. Skláněl se nad tebou a snažil se ti svléknout šaty."Jsi tak nádherná." Zašeptal Elijah, Ty jsi mu už nemohla odolat a tak si jazykem vklouzla do jeho úst.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3



Láska je nevyzpytatelná

Katherine seděla v Grillu, prohlížela si nějaký časopis a popíjela whisky. Čekala na Rebeku, která se nějak opozdila. Po chvíli si k ní někdo přisedl.
...

„Dost, že jdeš, copak tě Klaus nechtěl pustit? Zeptala se Kath s úsměvem, aniž by zvedla hlavu od časopisu.

„Copak tvoje žhavá blondýnka nejde?“ rýpnul si známy hlas.

„Damon, mohla jsem to tušit, ale popravdě, proč se s tebou mám zaobírat. Najdi si jinou společnost,“ odsekla jsem a dopila svou whisky.

V tom do baru vstoupila Katherinina milá. Zamířila rovnou k nim. Posadila se vedle ní a nezapomněla jí dát letmou pusu na tvář.

„Co tady dělá ten idiot?“ zeptala se.

„Přišel otravovat, nic víc, ale už je na odchodu, viď Damone?“ Kath se koukla na něj a čekala, že vážně vypadne.

„Bože, tohle asi nikdy nepochopím. Jak jste se mohly vy dvě dát dohromady?“ Kroutil nechápavě hlavou a pomalu vstával.

„Láska je nevyzpytatelná věc, víš jak…ehm ty vlastně nevíš, sorry“ rozesměje se Beka.

Obě se rozesmály skoro na celý Grill. Damon se na ně nevěřícně koukal.

„Tohle by měli zakázat… obě mrchy a ještě spolu i spí,“ raději se dal na odchod.

Když konečně odešel, Kath se na Beku mile usmála.

„Mě je jedno co si o nás povídají, konečně je to venku a hlavní je, že mám tebe,“ mrkla na ní.

„Máš pravdu, bylo těžké, tajit to takovou dobu, teď už se cítím svobodná,“ dodala Rebekah.

„A mám nápad, co takhle odsud zmizet, někam daleko, jen my dvě, začít společné dobrodružství,“ napadlo Kath.

Rebekah jen souhlasně přikývla a vlepila jí sladký polibek. Bylo jim jedno, že na ně zírají všichni okolo. Vlastně se jim to líbilo, tak přidaly ještě další polibky. Pak obě vstaly a ruku v ruce odešly.

 

 

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Půjdu s tebou kamkoliv

Nechápala jsi to, řekl ti, že tě miluje, ale pak bez vysvětlení odešel. Prostě jen tak, aniž by se rozloučil nebo aspoň něco řekl, sebral svoje hybridy a odešli z města. Seděla jsi zrovna u Caroline, kde byla i Elena a Bonnie a smutně hleděla z okna. Neměla jsi náladu bavit se s nimi a rozebírat tohle téma. Stále tě to tolik bolelo. Jen stěží jsi zadržovala slzy....
„Promiň, že to říkám, ale je dobře, že odešel. Aspoň už budem mít klid,“ řekla Car po chvíli ticha.
„V tomhle s Caroline souhlasím, Klaus toho hodně napáchal a nikomu chybět nebude,“ dodala Elena.
Bonnie se na tebe jen soucitně podívala a nic neříkala. Jenže do tebe jakoby ty dvě zabodly nůž.
„Vy dvě byste měli držet jazyk za zuby. Nic nevíte, nic. Pokaždé, když se něco stalo, hodili jste to na Klause. Vždycky za všechno mohl Klaus. Ano, velký, zlý hybrid, proč to nehodit na něj. Však ono se to nějak vstřebá, že. Ale ani jedna vás ho pořádně nepoznala, nedali jste mu šanci, aby ukázal, že má i tu dobrou stránku. V čem jste vy dvě lepší než on, hm? V čem? Taky vás ovládá touha zabíjet. Ty Car, když ti nadbíhal, když tě zachránil, jak ses mu odvděčila? Nijak. A ty Eleno…radši mlčím. Vážně byste se měly obě zamyslet nad tím, co jste teď řekly, protože je fakt, že ani jedna jste ho pořádně neznala, ani jedna z vás neví jaký je Klaus Mikaelson doopravdy. Takže si nechte ty svoje řeči. A co víc, nechte na pokoji i mě,“ vychrlila jsi ze sebe všechen vztek a podívala se na ty dvě, které na tebe němě zíraly s otevřenou pusou.
Rychle jsi vstala, vzala si svoje věci a odešla dřív, než stačily něco říct. Stále jsi zuřila, ale vlastně už ani nevíš z jakého důvodu. Jestli kvůli tomu co řekly ty dvě nebo proto, že odešel. Měla si všeho dost, chtěla jsi křičet, utéct, schovat se, neexistovat. Šla jsi pořád dál a dál až jsi nakonec skončila na lavičce v parku. Sedla sis, schovala tvář do dlaní a rozplakala se. Bylo ti to jedno. Prostě jsi jen chtěla dostat to ze sebe pryč. Tolik ti chyběl. Byla jsi tak zabraná do vzpomínek, že sis ani nevšimla, že si někdo k tobě sednul.
„Prosím, neplakej,“ řekl, tobě známý hlas.
Zvedla jsi uplakanou tvář a přes slzy se podívala na něj.
„Jak jsi jen mohl, jak jsi mohl jen tak odejít,“ znova jsi začala plakat.
Klaus si tě k sobě přivinul.
„Omlouvám se, chtěl jsem tě jen chránit, nic víc. Moc dobře víš, kdo jsem. Mám plno nepřátel, dokonce i tady a nechci, aby ti nějak ublížili, bylo těžké odejít, ale bylo to pro tvé dobro,“ šeptal, hladil tě po zádech a nakonec ti dal letmý polibek do vlasů.
„Pro mé dobro? To myslíš vážně? Takže mi řekneš, že mě miluješ a pak mě opustíš a to všechno pro mé dobro?“ nechápavě ses na něj podívala.
Nic neříkal, jen se na tebe díval.
„Tohle bolí víc, než cokoliv jiného,“ šeptla jsi a sklopila zrak.
„Promiň…“ řekl tichým hlasem.
„Neměl ses už vracet…ubližuješ mi tím ještě víc,“ řekla jsi po chvíli, vstala jsi a dala se pomalu na odchod.
Zase ses rozplakala. Najednou se zjevil přímo před tebou.
„Jenže já se vrátit chtěl.“
„Proč?“
„Když jsem odešel, nebyl den, kdybych na tebe nemyslel, strašně jsi mi chyběla a já si pak uvědomil, že jsem udělal hroznou blbost. Opustit tě byla ta nejhorší věc za posledních tisíc let. Nakonec mi došlo, že prostě bez tebe nemůžu být. Jsi jediná, kdo mi věří, kdo mě doopravdy poznal a ví, že nejsem až tak špatný,“ poslední slova skoro šeptal.
„Tak jsem se rozhodl, že si pro tebe přijdu, jen doufám, že mě ještě budeš chtít,“ dodal a s úsměvem jaký umí jen on, se na tebe podíval pohledem malého štěňátka.
„Tebe? Vždycky,“ pousmála ses a lehce ho políbila.
„Mrzí mě to, lásko,“ něžně tě objal.
Svou hlavu sis přitiskla na jeho hruď a přivřela jsi oči.
„Zapomeňme na to.“
Jen přikývl a zase se usmál. Byl tak k sežrání, když nasadil ten svůj úsměv. Nešlo mu odolat.
„A zůstaneš teda?“ Zeptala ses ho.
„Ne, nezůstanu. Ani ty. Půjdeš semnou,“ pohladil tě po tváři a utřel zbytky slz.
Najednou tvoje srdíčko divoce poskočilo radostí.
„Kamkoliv,“ šeptla jsi a vrhla ses mu kolem krku.
Začala jsi ho něžně líbat, nakonec se z něžných staly vášnivé polibky plné lásky. Zase jsi měla důvod být šťastná. On tě miloval. Vrátil se pro tebe. Jako jediné ti ukázal svou skrytou tvář, tu tvář, která ho neznázorňovala jako zloducha, ale jako dobrého člověka, který si tvou lásku zaslouží. A to teď bylo jediné, co tě zajímalo.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3



Přesunutý večírek

Seděl u tebe na posteli a listoval v nějakém časopise. Po očku tě sledoval, jak hledáš v šatníku oblečení na večer. Stále jsi nemohla nic najít, nakonec ses podívala na hodinky, kolik máš ještě času. Moc ho nezbývalo a tak jsi nechala hledání a rychle běžela do sprchy. Klaus mezitím položil na stolík tvůj časopis a sám popošel do tvého šatníku. Hned z něj vyndal ...bílé letní šaty bez ramínek a k tomu i boty. Vše položil na postel a zase si na ni sednul. Ty jsi po chvíli vyšla z koupelny jen v ručníku a první co jsi viděla, byly šaty, které nachystal.
„Ty jsi mi je nachystal?“ Zeptala ses a prohlížela sis je.
„No jasně, kdo jiný. To víš tobě to tak trvá,“ usmál se svým typickým úsměvem a dál posedával na tvé posteli.
„Ani nevím, že je tam mám, díky,“ pousmála ses a pomalu se začala oblékat.
Byla jsi jen ve spodním prádle, když jsi ucítila jeho ruce na svém těle.
„Klausi teď vážně ne, přijdeme pozdě,“ šeptla jsi a snažila se ho nějak odehnat.
„No ták, vykašleme se na nějaký večírek, uděláme si svůj vlastní,“ políbil tě zezadu na krk.
Tvým tělem projela vlna vzrušení a zachvěla ses. Myslela sis, že si toho nevšiml, ale on se jen pousmál a políbil tě znova.
„Myslím to vážně. Musím se obléknout,“ rychle jsi ho odtáhla, vzala si šaty a zamkla se v koupelně
Klaus se s úsměvem natáhl na tvou postel, do ruky si vzal další časopis a začal si v něm listovat. Po chvíli jsi konečně vyšla z koupelny oblečená a připravená vyrazit. Zastavila ses před postelí a koukla na něj.
„Tak jdeme zlato,“ řekla jsi a čekala, až se zvedne.
Ale on nic. Ani si tě nevšímal, jen dál dělal, že si čte.
„Halo, jdeme…je čas,“ založila sis ruce na prsou.
„Já nikam nejdu, mě je tu dobře a navíc, v tomhle jsou dost zajímavé články,“ odvětil Klaus a zase si tě nevšímal.
„Cože? To myslíš jako vážně?“ Koukala jsi na něj nevěřícně.
„Ano,“ řekl.
„Fajn, jdu sama!“ Řekla jsi naštvaně a dala se na odchod.
Už jsi sahala na kliku, když tě chytil za ruku. Otočila ses naštvaně, ale když jsi viděla ten jeho úsměv, zapomněla jsi na to.
„Nechci nikam jít, ale ani nechci, abys šla ty. Ten večírek je blbost, nemusíme tam být, nikdo si toho ani nevšimne,“ pousmál se a pohladil tě po tváři.
„Ale jsme pozvaní, starostka se určitě bude ptát, proč jsme nedorazili a…,“ chtěla jsi ještě něco říct, ale umlčel tě polibkem.
„Starostka je mi teď naprosto ukradená, já chci jen tebe,“ zašeptal a vzal tě do náruče.
Opatrně tě položil na postel a sám se položil vedle tebe. Opřel si hlavu o svou ruku a koukal na tebe.
„Jsi tak krásná, když se zlobíš miláčku,“ řekl a dal ti pusu nos.
„Přeháníš,“ řekla jsi a chtěla jsi vstát.
„Nikam lásko, dnešní večírek se přesouvá sem,“ šibalsky se usmál a přitáhl si tě k sobě.
Držel tě pevně v náručí, líbal na krku a pomalu ti sundával šaty, které ti sám vybral. Ani ses nenadála a oba jste byli jen ve spodním prádle. Cítila jsi jeho teplou kůži na své. Jeho něžné polibky, kterými tě obdarovával po celém těle. Doteky, které způsobovaly, že ses chvěla vzrušením. Nakonec jsi usoudila, že to byl přece jen dobrý nápad, zůstat. Přece jen vášnivá noc s ním je lepší než milion večírků. A věděli jste to oba.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

 

Zůstaň ještě chvíli,prosím

Vešla jsi do Grillu a první co upoutalo tvou pozornost byl on. Mladý, tmavovlasý a pěkně urostlý mladík, který seděl u baru a popíjel whisky. Prošla jsi kolem něj a posadila se o kousek dál ke stolu. Objednala sis pití a tajně ho pozorovala. Když se na tebe občas podíval, dělala jsi, že se koukáš jinam. Po chvíli dopil svou sklenku, zvedl se a prostě jen ...tak odešel. Bylo ti to docela líto, už ses konečně rozhodla, že za ním půjdeš a on odejde. Dopila jsi svůj džus, zaplatila a dala se k odchodu. Procházela jsi ulici, byla už docela tma a zima a domů jsi to měla docela daleko. Došla jsi ke svému autu, když tě najednou někdo napadl a povalil na zem. Podívala ses na útočníka. Měl skrytou tvář pod maskou a v ruce nůž. Chtěla jsi utéct, ale on tě pevně chytil za vlasy a přitáhl si tě k sobě blíž. Dal ti nůž na krk a už tě chtěl zabít, když tu se najednou objevil ten kluk z baru a útočníka zneškodnil. Z šoku, že jsi byla malý krůček od smrti, jsi omdlela. Po nějaké době ses probrala v posteli, ale ne ve své. Posadila ses a koukala, kde to jsi.
„Jsem rád, že už jsi zpátky, bál jsem se, že ti ublížil,“ řekl mužský hlas kousek od tebe.
Koukla ses tím směrem a uviděla ho. Stál u okna a koukal na tebe s úsměvem. Pak popošel až k posteli a posadil se vedle tebe.
„Já…kde to jsem,“ dostala jsi ze sebe nakonec.
„U mě doma, omdlela jsi a já nevěděl, kde bydlíš, tak jsem tě vzal k sobě. Jsem Tyler,“ představil se a zase se tak mile usmál.
„Já jsem Kerry….a děkuju za záchranu,“ šeptla jsi a podívala se mu do očí.
„Není zač, jsem rád, že jsi v pořádku,“ koukal na tebe.
V těch jeho hnědých očích ses ztrácela. Byl tak…k sežrání a tak blízko. Rychle jsi setřásla myšlenky na něj a pomalu vstávala k odchodu. Najednou tě chytil za ruku.
„Zůstaň ještě chvíli, prosím,“ řekl tak tiše.
Nečekala jsi to, posadila ses zpátky na postel a on tě stále držel jemně za ruku.
„Měla bych asi jít, je pozdě a,“ odmlčela ses na chvíli.
„A?“ Zeptal se a přisunul se blíž k tobě.
„A doma se budou strachovat, kde jsem,“ dořekla jsi to a sklonila hlavu, nemohla ses už dívat do těch jeho očí, tolik tě znervózňovaly.
Tyler vzal tvou tvář do svých dlaní tak, aby se ti mohl podívat do očí, usmál se a přiložil své rty k těm tvým. Něžně tě políbil. Nebránila ses, naopak. Polibky jsi mu opětovala.
„Teď, když tě tu mám, tě nenechám jen tak odejít krásko,“ šeptal mezi polibky.
Přitiskl si tě k sobě blíž, jednou rukou jsi ho objala kolem krku, druhou mu zajela do vlasů. Už jsi nechtěla nikam jít, chtěla jsi být už jen s ním a užívat si tuto chvíli plnou vášně.


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Bál

Vstoupila jsi do obrovské haly, kde už tančilo několik párů. Pohledem si hledala však jediného. V šatech, které měla na sobě ses cítila krásná. Vlasy sepnuté nahoru a na tváři jemný make - up. Doufala si, že to ocení i Elijah. Pozval tě na tento bál. Už velmi dlouho se ti líbí, ale nikdy nemáš odvahu říct mu to. Když ti přišla pozvánka na bál Mikaelsonových, nemohla jsi tomu uvěřit. No ještě víc ses potěšila, když si ji otočila a bylo tam napsáno: Mám u tebe zamluvený tanec. Elijah.
 Skoro si od štěstí plakala a tak si využila tuto příležitost jak nejlépe umíš. Nevyfintila si však proto, aby si ho zde nyní hledala mezi houfy lidí."Hledáš někoho?" Ozval se hlas za tebou a ty ses zvrtla. Byl to on. Elijah."Právě jsem ho našla," Odpověděla si s úsměvem na tváři."Jsi opravdu krásná," Pochválil tě."Děkuji ti. Alespoň v tento výjimečný večer, se ti líbím. "Odpověděla si."Nežvaň prosím tě. Mně ses líbila vždy, "Jemně tě zatáhl na parket a začali jste po něm kroužit. Do tváří ​​ti stoupla červeň, ale i tak si se snažila vypadat co nejlépe.
 Protancovali jste skoro celý večer, popíjeli jste drinky a smáli jste se spolu. Po tomto všem si tak velmi toužila a teď si nemohla uvěřit tomu, že se to opravdu děje."Dáme si drink?" Navrhla si unaveně. Elijah okamžitě přikývl a už tě vedl ke stolu, kde byl všelijaký alkohol. Nalil tobě i sobě šampaňské, cinkli jste si a oba jste se napili. Celou dobu tě sledoval, proto si byla ještě více nervóznější. Ale i tak by si nevyměnila tento pocit za nic. Je tu s tebou a má oči jen pro tebe. Kolem je spousty dalších dam, které jsou stejně vyfintěné jako ty, ba mají ještě hezčí šaty a dražší šperky, ale on se zajímá právě o tebe."Jsem už dost unavená." Řekla jsi."Odvezu tě domů?" Zeptal se."Nemusíš si dělat starosti, zavolám si taxi." Mávla si rukou, i když si v duchu doufala, že tě půjde odvézt."To ne. Nenechám dámu, která mi dělala společnost, jít domů taxíkem a dokonce takto večer! "Zasmál se a oba jste vyšli ven se sídla, kde se bál konal. Přehodil ti přes ramena své sako, které tě zahřálo a vedl tě k svému autu.
 Cesta uběhla rychle a když jste zastavili při tvém domě, sen se jakoby skončil. Už zase ses sním musela rozloučit a to ti bylo velmi líto.
 Na tvé překvapení, tě však doprovodil až ke dveřím."Dobrou noc, Lauren." Řekl tichým hlasem a usmál se."Dobrou noc." Zašeptala si a se zklamáním v očích ale i uvnitř, si se otočila ke dveřím do domu. Už ses přehrabovala v kabelce a hledala klíče, když se v tom Elijah znovu ozval: "Lauren?" Pomalu si se k němu otočila a nic si neřekla. Nahnul se k tobě a ... políbil tě. Zcela něžně a sladce. Jeho rty chutnaly ještě po šampaňském.
 Když jste se od sebe odtáhli, oba jste se zářivě usmívali. Rychle si odemkla a Elijah vešel za tebou do domu.
 Už jste nečekali ani minutku a vrhli jste se na sebe. Polibky se měnily z něžných na vášnivé a ty jsi všude cítila jeho vůni. Všechno oblečení padlo na zem a před vámi byla krásná noc, plná vášně.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3



Svíčky

Byla jsi na něj naštvaná. Měli jste se sejít, ale on zase běžel za Elenou, když měla problém a tebe nechal čekat. Vždycky si všichni běží za ní. Snažil se ti dovolat, psal ti, dokonce se párkrát i zastavil u tebe doma, ale ty jsi vždy dělala, že tam nejsi. Byly to skoro dva týdny, co jste naposled spolu mluvili a kdy tě naštval. Seděla jsi doma a četla si časopis. Docela ses nudila. Caroline a Bonnie byly u Eleny a ty jsi neměla ke komu zajít. Zrovna ses natahovala pro další časopis, když ti přišla smska. Byla od něj. Stálo v ní.

„Prosím, chci si s tebou vážně promluvit. Přijeď do penzionu. Stefan“

Chvíli jsi váhala, jestli jít nebo ne. Nakonec zvítězila tvoje zvědavost a taky jsi chtěla vědět, co si zase vymyslí. Rychle ses oblékla, vzala si tašku, nastoupila do auta a rozjela se k penzionu. Když jsi tam konečně dorazila, zaklepala jsi na dveře, ale nikdo ti neotvíral. Zkusila jsi to ještě jednou, ale zase nic. Tak jsi vzala za kliku a otevřela dveře, vešla jsi do chodby a zavolala.
„Stefane?“
Nikdo se však neozýval. Šla jsi dál.
„Stefane? Jsem tady.“ Zavolala jsi znova, ale stále nic.
Došla jsi ke schodům a uviděla na zemi okvětní lístky z růží. Byly všude po zemi a značily něco jako cestu. Šla jsi tedy po ní. Cestička vedla nahoru po schodech, dal do pokoje. Jeho pokoje. Otevřela jsi a nevěřila vlastním očím. Všude po celém pokoji byly rozházené okvětní lístky rudých a bílých růží. Na stole, na oknech a kolem postele svítily svíčky. Vešla jsi dovnitř a ztratila jsi řeč. Nic tak krásného jsi nikdy neviděla, ani v romantickém filmu. Stála jsi tam a nevšimla si, že on stojí za tebou. Popošel až k tobě a položil ti ruku na rameno.
„Líbí?“ Zašeptal.
Jen jsi přikývla a dál mlčela. Přistoupil k tobě a zezadu tě objal. Tak pevně, tak něžně. Přesně jak to máš ráda. Vždy se v jeho náručí cítíš v bezpečí. Dokonce jsi zapomněla, že se na něj stále zlobíš.
„Prosím zlato, odpusť mi to,“ šeptal ti do ucha a pak tě políbil na krk.
„Co mám s tebou dělat. Jen mi slib jedno,“ řekla jsi a otočila se k němu tváří v tvář.
„Cokoliv lásko,“ usmála se a dal ti pramen vlasů za ucho.
„Už žádná Elena prosím, ale pokud chceš být s ní tak prosím…ale ty nevíš, jak mi tím ubližuješ, kdykoliv ona něco chce, vy všichni hned k ní běžíte,“ posmutněle jsi sklonila hlavu.
„Neuvědomil jsem si to, moc se omlouvám a slibuju, že od teď jsi ty pro mě na prvním místě a tak to bude vždy,“ pousmál se, jemně tě vzal za bradu tak aby ses mu dívala do očí.
„Ty jsi ta, kterou chci, po které toužím a kterou miluju,“ řekl a pak tě políbil.
„Taky tě miluju,“ šeptla jsi mezi polibky.
On si tě k sobě víc přitiskl a oba jste se nechali unést touhou po sobě navzájem.


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Kino

Sedíš v kině. Už tu dávno měl být. Film se pomalu rozbíhal a on stále nikde. Tak sis řekla, že na něj kašleš, když si vedle tebe někdo sednul.
„Ahoj, zlato. Nejdu pozdě?“ Žertoval jako vždy.
Ty jsi mlčela a dělala, že sleduješ film. Naštval tě tím, že tě nechal čekat a tak jsi mu to chtěla nějak oplatit.
„Haló, ty se mnou nemluvíš?“ Šťouchl do tebe prstem, ale ty pořád nic.
„Já jsem tady,“ začne před tebou mávat rukou.
„Pokud jsi si nevšiml, sleduju film,“ odsekla jsi mu a dál koukala na plátno.
„Ale no ták, omlouvám se,“ šeptal ti do ucha, ale ty jsi ho odstrčila.
Chvíli jste oba jen tak seděli a koukali na film. Ke konci se Damon zvedl a odešel. Nechápala jsi proč. Tak jsi počkala, až skončí film a pomalu se dala na odchod. Vyšla jsem před budovu a tam stál on. S velkou kytici rudých růží a svým sladkým úsměvem.
„Prosím zlato, nezlob se už na mě,“ řekl tiše a popošel k tobě.
Mlčela jsi, už dávno ses nezlobila, jen jsi ho v tom chtěla nechat ještě chvíli.
„Moc moc moc se ti omlouvám, lásko,“ zašeptal znova a udělal na tebe takové ty psí očka.
„Víš, že se na tebe nedokážu dlouho zlobit,“ konečně ses na něj usmála.
Podal ti kytici a vzal tě do náruče.
„To bude tím, že jsem neodolatelný,“ usmála se a políbil tě.


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Nechci Elenu,chci tebe

Někdo zvoní. Jdeš otevřít. Jaké je tvoje překvapení, když se za dveřmi objeví Stefan a usmívá se tím svým úsměvem.
... „Co tady děláš, myslela jsem, že jsi jel s Elenou na výlet?“ Zeptáš se, když opadne tvé překvapení.
„Já, no… nemohl jsem odjet, dokud nevyřídím jednu věc,“ řekne.
„Jakou věc?“ Tvoje zvědavost se dostává do vedení.
„Musím ti něco říct Bibi,“ koukne na tebe.
„Fajn, tak pojď dál,“ řekneš a jdeš zpět do obývacího pokoje.
Stefan tě následuje. Zastavíš se, založíš si ruce na prsou a čekáš, co z něj vyleze. On se postaví kousek od tebe a vypadá tak nějak zmateně.
„No o co jde?“
„Já bych se ti chtěl omluvit za to, jak jsem se poslední dobou k tobě choval, moc mě to mrzí. Já jen prostě nevěděl, co mám dělat, že to nějak přejde, že to nic není, ale pletl jsem se,“ dokončil svůj proslov a omluvně se na tebe podíval.
„Co tím jako myslíš?“ Zeptala ses.
„Když jsem s Elenou, myslím jen na tebe. Myslím na tebe pořád,“ konečně to ze sebe dostal.
Popošel k tobě a chytil tě za ruku.
„Bibi, já nechci Elenu, já chci tebe,“ zašeptal a pohladil tě po tváři.


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Nuda

„Damone, prosím…přestaň,“ křičela jsi na něj, když ti už po desáté vzal tvoje věci do školy.
 „Proč bych měl, mě to baví,“ smál se z postele, kde zrovna ležel a prohlížel si tvůj sešit z matiky.
„Ale mě to nebaví, tak toho nech,“ dělala jsi naštvanou.
„Víš, že jsi sexy, když se zlobíš,“ řekl a zase se culil.
Už sis ho dál nevšímala, snažila ses aspoň trochu učit na zítřejší písemku, která byla pro tebe dost důležitá.
„Ale no ták, nudím se, pojď něco dělat,“ škemral Damon.
„Nech mě, Damone, musím se vážně učit,“ odsekla jsi a dál se věnovala učení.
Najednou ti Damon z rukou vytrhl sešit a s ním hupsnul zase do postele.
„Vrať mi to prosím,“ vstala jsi a šla si pro sešit.
„Co za to, když ti to vrátím?“ Smál se.
„Nevím, no ták, prosím….,“stala jsi u postele a koukala na něj.
„Fajn, ale nejdřív ti něco pošeptám,“ řekl a ukazoval ti, ať se nakloníš.
Nečekala jsi žádný podraz tak jsi to udělala, ale to byla chyba. Jen co ses dostala do jeho dosahu, povalil tě na postel a lehl si na tebe.
„Co to sakra….“ řekneš a začneš se smát.
„Co by, řekl jsem, že se nudím,“ pokrčil rameny a začal tě líbat.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3



Hřbitov

Stála jsi na hřbitově. Vál jemný vánek a na nebi se už hromadily mraky, ze kterých by se měl za chvíli zpustit letní déšť. Stála jsi tam a plakala. Cítila ses tolik sama. Rodiče, kteří zde byli pohřbení, ti chyběli. Zvlášť teď, když tě opustil i tvůj přítel. Slzy ti stékaly po tváři. Najednou ti někdo položil ruku na rameno. Otočila ses a dívala se do těch jeho čokoládových očí. Nic neřekl, jen si tě přivinul do náruče a konejšivě houpal.
„Neplač prosím drahá, tolik mě bolí vidět tvoje slzy,“ šeptal tiše a hladil tě po zádech.
„Tolik mi chybí,“ vzlykla jsi.
„Já vím, já to vím…“řekl tiše a ještě víc si tě k sobě přivinul.
„Zůstala jsem…zůstala jsem tu úplně sama,“ rozplakala jsi se ještě víc.
Snažila ses zadržet slzy a být silná, ale už to dál nešlo. Už ti bylo jedno, jestli tě takhle uvidí. Elijah vzal tvou tvář do svých dlaní a zhluboka se ti zadíval do očí.
„Nejsi sama. Máš mě a já tě nikdy nenechám samotnou, nikdy. To ti slibuju,“ řekl, setřel ti dlaní slzy z tváře, přiložil svoje rty na ty tvé a něžně políbil.
„Jsi tak hodný, proč. Proč to pro mě děláš?“ Šeptla jsi po chvíli, když ses od něj odtrhla.
Pousmál se. „To protože tě miluju a budu na tebe dávat pozor. Už nikdy se nebudeš cítit sama, o to se postarám,“ věnoval ti další ze svých úsměvů a znova tě políbil. A ty jsi v tu chvíli věděla, že s ním, už se nikdy nebudeš cítit sama a opuštěná. Ne s ním.


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Konečně moje

Elena zrovna jede od Bonnie. Měli něco jako holčičí den po dlouhé době. Jede si to cestou, kde není ani živáčka, když tu si všimne, že na cestě někdo leží. Damon. Zastaví auto, vystoupí a jde k němu.
„Zase nemáš co dělat?“ Postaví se nad něj se založenýma rukama.
„Mám, copak to nevidíš?“ Usměje se tím svým typickým úsměvem.
„To myslíš jako ležení uprostřed cesty? To mu říkáš činnosti? Jsi vážně blázen, Damone,“ otočí se a jde zpátky ke svému autu.
Když tu je Damon najednou před ní a culí se jakoby nic.
„Co to zase děláš?“
„Nic, jen nechci, abys odešla,“ zašeptá.
„Co bych tady dělala? Ležela na zemi jako ty?“ Zeptala se Elena a na tváři se jí vykouzlil úsměv.
„Znám i lepší věci co bychom mohli my dva dělat,“ usměje se a je k ní zase o něco blíž.
„Myslíš někdy i na něco jiného než sex?“ Popojde i ona k němu blíž.
„V tvé blízkosti ani ne,“ pohladí jí po tváři a položí své rty na její.
„Konečně si moje,“ šeptne ji do ucha.
„Vždy jsem byla tvoje, ale došlo mi to až teď,“ pousmála se a znova ho políbila. Tentokrát vášnivěji.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3



Úlet

Katherine ležela v posteli, právě se probudila, posadila se a zívla. Osoba vedle ní se mírně pohnula.
„Dobré ráno zlato,“ řekla Kath.
„Dobré ráno,“ odpověděla jí Rebekah a otevřela oči.
„Jak ses vyspala?“ Zeptala Kath a vstala z postele.
„Já úžasně,“ mrkne na ní Beka a zase si lehne, přitom pozoruje Kath jak se obléká.
„Snad mi nechceš říct, že už jdeš?“ Zeptá se jí po chvíli blondýnka.
„No asi bych měla, co když jsem přijde tvůj bratr, tohle by asi nepřežil,“ usměje se Katherine.
„Klaus? A v mém pokoji, dobrý vtip, navíc on ani není doma, takže klídek…,“ usměje se Beka, vstane a popojde k ní.
„Hm, tak to potom vážně není kam spěchat,“ zaculí se Kath a políbí ji.
Beka ji okamžitě obmotá ruce kolem krku a začne vášnivě líbat. Obě se upíří rychlostí dostanou zpět do postele, kde si užívají jedna druhou. Když v tom se otevřou dveře a vstoupí vysmáty Damon s Klausem. Oba zůstanou stát jako opaření a ihned jim zmizí úsměv z tváře.
„Co to k sakru je!“ Vykřiknou zděšeně oba najednou.
„Co by, to jste ještě neviděli dvě holky v posteli?“ Řekla rázně Beka.
„Navíc rušíte hoši takže…bye bye,“ zamávala jim Kath, vystrčila je na chodbu a zabouchla za nima dveře.
„Ehm, kde jsme to skončili?“ Rozesměje se a skočí za Becou zpátky do postele.


https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Noční můra

Převaluješ se v posteli. Házíš sebou, trápí tě noční můry. Najednou se s křikem a celá zpocená posadíš na postel. Popadáš dech, snažíš se vzpamatovat z té hrozné noční můry. Když tu tě zezadu obejmou něčí ruce.
„Už to bude v pořádku, neboj,“ zní tobě známý hlas.
Otočíš se a vidíš, že vedle tebe sedí Klaus.
„Co tu sakra děláš?“ Lekneš se.
„No co přece, hlídám tvůj spánek,“ pousměje se na tebe.
„Hlídáš asi špatně, když mívám skoro každou noc noční můry a vůbec, kdo ti dovolil vkrádat se do mého pokoje,“ rozčilovala ses i když jen naoko.
„Nikdo, přece dobře víš, že já povolení nepotřebuju,“ mrknul na tebe.
„Jasně, pan Původní, bla bla bla….,“ otočíš se zpátky a začneš si připravovat deku, aby sis znova lehla a pokusila se zaspat.
Když tu tě Klaus k sobě přivine a ty mu najednou ležíš v náruči.
„Odteď už budu hlídat lépe,“ šeptne a dá ti letmý polibek do vlasů.
Ty se jen pousměješ, ještě víc se přitiskneš na jeho hruď a pomalu usínáš. Už tě nečeká žádná noční můra, ale jen sen o vás dvou.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Chci jen tebe

Klaus seděl v Grillu a popíjel whisky. Jeho pohled padl na známou tvář jedné jeho srdci blízké osobě. Do baru vešla Caroline, posadila se za stůl a něco si objednala. Zřejmě čekala na Elenu. Tiše a koutkem oka ji pozoroval. Nemohl zpustit zrak z její krásy. Tolik ho okouzlila, tolik po ní toužil, ale ona ho nenáviděla. Otočil se zády k ní, aby sám sebe nemučil

 pohledem na ni. Když tu na jeho rameni spočinula její ruka.
„Ahoj, můžu si přisednout?“ Zeptala se s tím svým kouzelným úsměvem.
Klaus jen přikývl. Tiše se posadila.
„Doufám, že to nevadí, že jsem tady. Měla jsem se sejít s Elenou a promluvit si o no…ehm Tylerovi, ale Elena má už něco jiného,“ řekla a její tvář rázem posmutněla.
Věděl proč. Tyler jí opustil. Prostě jen tak bez rozloučení odešel s Hayley z města. Pro Klause to byla dobrá zpráva, ale věděl, že Caroline trpěla a to nesnesl.
„Neměla by ses trápit tím ubožákem. Ty máš na lepší než je on,“ řekl a zadíval se jí do očí.
Tolik po ní toužil, ale musel se držet zpátky.
„Nikde už nenajdu lepšího“ podívala se na něj, ale pak uhnula pohledem.
Klaus jí něžně vzal za ruku, cítil, jak se chvěje.
„Ale to si jen myslíš, někde určitě je ten pravý,“ zašeptal a usmál se, i když by ji nejraději měl sám pro sebe.
„Jenže já…já nechci nikoho… jiného…já,“ zašeptala a podívala se na něj.
Trochu zmateně se na ní podíval, čekal, že řekne, že chce Tylera, proto její ruku pustil a dál se věnoval sklence. Caroline ho pohladila po tváři a tiše řekla.
„Já chci jen tebe a teď už to vím,“ pousmála se sladce a políbila ho.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

 

Ples

Ples, na který jsi byla pozvána, byl velkou události v Mystic Falls. Oblékla sis nádherné rudé šaty, doplnila je jemnými šperky a vyrazila. Když jsi stála před obrovským sídlem Mikaelsonových, vyrazilo ti to dech. Tak obrovský dům, jsi nikdy neviděla. Opatrně vezmeš za kliku a vejdeš dovnitř. Tam už to žije. Nevíš, kde se máš dívat jako první. Tolik lidí. Najednou tě

přepadne pocit, jako by se na tebe někdo díval. Jako by tě někdo propaloval svým pohledem. Rozhlížíš se, kdo by to mohl být. Tvůj zrak padne na Klausova bratra Kola, který stojí u schodiště opřený o zábradlí. S úsměvem tě pozoruje. Ty se jen pousměješ, ale děláš, že si ho nevšímáš.
„Zajímalo by mě, proč taková kráska je tady tak sama,“ zašeptá ti po chvíli něčí hlas do ucha.
Dobře víš, že je to on, zachvěješ se.
„To bude asi tím, že sama je,“ odpovíš, ale neotočíš se.
„Tak to bude třeba napravit,“ pousměje se, otočí tě a přitiskne k sobě.
Jsi celá nesvá a červenáš se jako malá holka.
„Jsi tak krásná, když se stydíš,“ znova ti zašeptá do ucha.
„A ty přeháníš,“ pousměješ se na něj a přitom se ztrácíš v jeho očích.
Najednou tě Kol vezme do náruče a jde s tebou po schodišti nahoru.
„Co to děláš? Oslava je dole,“ řekneš.
„To nevadí. My si uděláme svou vlastní…soukromou,“ tajemně se pousměje a pak oba zmizíte za dveřmi jeho pokoje.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

 

Dárek

TÉMA: The Vampire Diaries

POSTAVY: Caroline Forbes a Klaus Mikaelson

Caroline dneska slavila své narozeniny. Seděla doma a čekala, až k ní dorazí její přátelé na oslavu. Uběhla hodina, dvě a stále nikdo nepřicházel. Tak se rozhodla, že jím zavolá. Nikdo to však nezvedal. Tak se rozhodla, že je půjde najít, než však došla ke dveřím, ozval se domovní zvonek. Caroline otevřela a před ní stála obrovská krabice s velkou červenou... mašlí nahoře.
„Dobrý den Caroline Forbesová?“ Ozval se mladík, který postával vedle dárku.
„Ano, to jsem já,“ řekla.
„Tak mi to tady podepište, prosím,“ podal jí papír a pousmál se.
„Hned to bude,“ vzala si to a hned načmárala svůj podpis. „Ehm, mohl byste mi s tím pomoct dovnitř, prosím?“ Použila na něj svůj neodolatelný úsměv.
Tomu mladík neodolal, pomohl Caroline dotáhnout dárek dovnitř, pak se rozloučil a odešel. Car velkou krabici stále obcházela a marně se snažila přijít na to od koho je. Až po chvíli našla malý lísteček zastrčený za stuhou, kde stálo:
„To abys mi věřila, že to myslím vážně, lásko.“
Chvíli si četla vzkaz, ale pak opatrně zatáhla za mašli a stuha se rozvázala. V tu chvíli z krabice vyskočil Klaus v celé své kráse a zakřičel.
„Překvapení moje milá.“
Caroline zapomněla dýchat, nejdřív leknutím a pak překvapením.
„Jsi blázen, víš to?“ Pousmála se a skočila mu kolem krku.
„Vím, do tebe,“ zašeptal Klaus a objal jí. „Všechno nejlepší lásko.“

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Lovec

TÉMA: The Vampire Diaries

POSTAVY: Ty a Jeremy Gilbert

S Jeremym jsi chodila už asi půl roku, když jsi zjistila, že je lovec. To pro tebe jako upírku byla dost špatná zpráva. Stála jsi před Grillem a přemýšlela jak mu to říct. Jak říct pravdu o sobě. Asi po 5 minutách ti dojde, že stejně nic nevymyslíš a tak vlezeš dovnitř, ale ve dveřích se srazíš s Jeremym.
„Je ahoj lásko, já zrovna jdu za tebou,“ usměješ se nervózně.
„Vidíš to a já zase za tebou,“ pousměje se a lehce tě políbí.
„Víš, Jere…já…musím ti něco říct,“ začneš lehce koktat.
Jeremy se jen zaculí a pohladí tě po tváři. „Já vím, co chceš říct.“
„Ehm…cože…teda, jakto víš?“ Jsi trochu vyvedená z míry.
„Vím, to už dlouhou dobu, že jsi upírka…jen jsem čekal, kdy mi to řekneš ty sama.“
„Ale ale…já…promiň, měla jsem ti to říct hned na začátku a netajit ti nic, ale tak nějak jsem to stále odkládala, až jsem to nechala být, ale teď…,“ odmlčela ses na chvíli.
„Teď, jsi zjistila, kdo jsem já, a bojíš se, že tě budu nenávidět a budu tě chtít zabít, že?“ Dořekl to za tebe.
Jen jsi přikývla a mlčky stála. Jeremy se rozesmál a přistoupil k tobě blíž, vzal tvou tvář do dlaní a zadíval se ti do očí.
„Nikdy bych ti neublížil, protože jsi pro mě vším a moc tě miluju,“ šeptl a objal tě tak, jako by tě už nikdy nechtěl pustit.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3



Slzy

TÉMA: The Vampire Diaries

POSTAVY: Ty a Klaus Mikaelson 

Seděla jsi v parku na lavičce, slzy ti stékaly po tváři a ty sis v hlavě stále promítala, co jsi udělala špatně, že tě pustil k vodě. Vždyť jste oba vypadali tak šťastně a zamilovaně a najednou je konec. Nemohla jsi to pochopit.
„Tak krásná dáma, by neměla plakat pro pitomce, který si ji ani nezaslouží,“ řekl mužský hlas.
Podívala ses tím směrem a uviděla před sebou Klause, jak se na tebe roztomile usmívá. Poté se posadil kousek od tebe a nepřestal tě pozorovat.
„Jenže já toho pitomce miluju,“ vzlykla jsi.
„Jenže on tě opustil, je mu jedno, že teď pro něj pláčeš,“ řekl a stále se na tebe tak sladce usmíval.
„To vím i bez tebe, díky, že mi to připomínáš,“ rozplakala si se ještě víc.
„Ale no ták, to jsem nechtěl…víš, ty to možná teď nevidíš, ale je tu ještě jeden pitomec, který tě má rád a nerad tě vidí plakat.“
Nevěřícně ses na něj skrz slzy podívala. „Koho myslíš?“
Klaus nic neřekl, jen se pousmál svým typickým úsměvem, dal ti pramen vlasu za ucho, setřel dlaní zbytek slz, chytl tvou tvář do dlaní a jemně políbil.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3



Zavolej mi

TÉMA: The Vampire Diaries
POSTAVY: Stefan Salvatore a Elizabeth
Elizabeth kráčí po ulici, myšlenkami je někde na úplně jiném místě. Oproti ní kráčí mladý pohledný hnědovlasý muž. I on je zamyšlený a nedává pozor na cestu před sebou. Vzdálenost mezi nimi se stále zmenšuje, až do sebe vrážejí. Oba překvapeně zvednou hlavy a spouští se vlna omlouvání."Promiň, nedávala jsem pozor, kam jdu," říká Elizabeth.
 "Oh, ne. To ty mi promiň. Byl jsem zamyšlený a nevěnoval jsem se silnici před sebou, "omlouvá se jí Stefan a pomáhá jí sbírat věci, které se jí vysypaly během nárazu z kabelky."Nedělej si starosti. Určitě spěcháš, "říká mu Elizabeth a vkládá do tašky svou peněženku."Vlastně mám dostatek času. Celou věčnost, "odvětí Stefan, myslíc svá slova vážně."To zní zajímavě. Neskočil bys někam na kávu? "Zeptá se Elizabeth a zapne si tašku, aby se jí při další případné nehodě nevysypal celý její obsah."Tak fajn," souhlasí Stefan s úsměvem. Společně přejdou do nedaleké kavárny. Oba si objednají, přičemž zjistí, že mají stejné chutě."Jak se vlastně jmenuješ?" Zajímá se Stefan."To je dobrá otázka. Já jsem Elizabeth, "podá mu ruku. "A ty?""Stefan," prozradí jí své jméno. Společně prosedí v kavárně ještě několik minut. Oba se cítí tak volně, jako by se setkali po dlouhých letech se starým přítelem, ale při tom se znají jen pár minut."Jestli chceš, mohl bych tě doprovodit domů," nabízí se jí, když vycházejí zpět na ulici."Pokud máš čas.""Když jsem říkal, že mám před sebou celou věčnost, myslel jsem to smrtelně vážně," zasměje se."Chceš slyšet tajemství?" Ztiší hlas Elizabeth a nakloní se k němu blíž. Stefan se usměje a přikývne hlavou."I já mám před sebou celou věčnost," řekne se smíchem a dá se do kroku."Ale já to myslím opravdu," protestuje Stefan."Vždyť i já," znovu se směje. Ten zvuk, který vydává se mu tak líbí, až se musí smát spolu s ní."Jak to myslíš?" Ptá se se smíchem Stefan."Nejprve ty," vyjednává Elizabeth."Nezalekneš se?" Ujišťuje se Stefan a ohlíží se kolem sebe, aby zkontroloval, zda je bezpečné mluvit o jeho tajemství."Toho se bát nemusíš.""Jsem upír," prozradí jí vážným hlasem."Já také," zasměje se Elizabeth."Ale já si nedělám srandu. Nemyslím žádného třpytícího se Edwarda ani nic podobného. Jsem skutečný upír, který by tě mohl během jediné sekundy zabít, "vysvětluje její Stefan."Vždyť já ti věřím, Stefan. Vím, jak to chodí. Nejsem jím ani den ani rok. ""Nevěřím ti. Takové krásné nevinné děvče nemůže být žádnou příšerou, "kroutí hlavou a dívá do jejích krásných hnědých očí."Vždy takto flirtuješ s dívkami?" Usměje se."Ne, jen dnes," zmateně se začne ošívat."Ale jde ti to docela dobře. Mně se to takhle líbí, "připustí Elizabeth."Tak to mám dnes asi šťastný den, že jsem natrefil zrovna na tebe.""To tedy máš. Zavolej mi, Stefane, "řekne Elizabeth a rychle mu načmárala na ruku číslo tužkou na oči. Ta rychlost, jakou to udělala Stefana plně utvrdila v tom, že si nedělá srandu. Opravdu je upír i ona. A je taková zlatá, milá a přátelská. A ty její oči a smích ... Jako anděl."S radostí," usměje se na ni."Díky za hezké zpestření nekonečné nudné věčnosti," poděkuje mu, když zastaví před jejím domem."To já děkuji.""Tak tedy ahoj, Stefane," rozloučí se rychlým polibkem na tvář. Vesele kráčí ke svému domu a Stefan ji stále pozoruje jako vchází dovnitř a mizí za dveřmi."Ahoj, Elizabeth," zamumlá si pod nosem. Elizabeth mu ještě on zdvihne z okna a on pak se šťastným výrazem ve tváři odchází domů a neví se dočkat, kdy jí zavolá, aby se mohli setkat znovu.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.199055703551491.1073741836.196550537135341&type=3



Whiskey

TÉMA: The Vampire Diaries
POSTAVY: Bonnie Bennet a Kol Mikaelson
Bonnie sedí v poloprázdném Grille. Před sebou má sklenici s limonádou, znuděně něj hladí. Všichni její kamarádi si našli nějakou kratochvíli, jen ona zůstala znovu sama a nemá co na práci. To se děje již třetí pátek a sobotu po sobě. Vždy zajde do baru a jen tak posedává, doufá, že si po ni brzy přijde krásný princ na koni a odvede ji ze všeho toho chaosu, co se ve městě děje. Mírně pootočí hlavu doprava a hledá jen jednu osobu. Na její překvapení je tam. Znovu. Vždy sedí na stejném místě, na úplném konci baru. Pošilhává po sobě takto už tři týdny, ale ani jeden nemá odvahu udělat první krok. Nakonec se však Kol odhodlává a vstává. Svižným krokem kráčí k Bonnie. Milo se na ni usměje a přisedne si k ní. Bonnie se snaží zakrýt svou radost, že si ji konečně všiml."Znovu sama?" Zeptá se Kol. Bonnie jen přikývne a přejde prstem po prázdném sklenici, co má před sebou."Dáš si něco?" Zeptá se jí, když si všimne její prázdný pohár."Whisky," odpoví Bonnie a dívá na Kola, který jí objednává pití. Barman před ně položí dvě sklenice. Kol pozvedne ten svůj a řekne: "Na samotu.""Na samotu," odvětí Bonnie a Přiťukává si s ním. Chvilku spolu sedí v baru, popíjejí a povídají si. Najednou se ani jeden už necítí takový osamělý."No, já už bych měla jít," ozve se Bonnie a postaví se ze židle."Doprovodím tě," nabídne se Kol. Bonnie souhlasí, tak Kol zaplatí a společně opouštějí bar. Kráčejí vedle sebe, mlčky jako ryby ve vodě, nenápadně po sobě pokukují. Najednou Bonnie udělá něco, co překvapí nejen ji, ale i Kola samotného. Chytí ho za ruku a přitulí se k němu. Kol se jen usměje, a tak kráčejí ruku v ruce dál. Najednou se ocitají před domem Bonnie. Oba myslí na to, že ta cesta uběhla až příliš rychle."Byl to hezký večer," řekne Bonnie a pustí Kola."To byl. Hlavně díky tobě, "odvětí a usměje se na ni. Bonnie se snaží skrýt rozpaky."Mohli bychom si to někdy zopakovat," navrhne."Souhlasím," přikývne Kol."Tak já už tedy půjdu," řekne a vykročí směrem k domu. Už stojí před dveřmi a odemyká, ale v tom se najednou vedle ní objeví Kol, až se trhne."Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit," omluví se jí."To je v pořádku. Zapomněl jsi na něco? "Nadzvedne k němu hlavu."Vlastně ano," odvětí a nadzvedne její bradu. Život kolem nich běží dál, ale pro ně jako by se čas zastavil. Hledí si do očí a oba myslí jen na to jedno. Pomalu se k sobě přibližují, Bonnie začíná srdce být stále rychleji a rychleji. Kol ho slyší a vychutnává si každý jeden úder. Cítí se jako malý chlapec, který jde právě udělat něco zakázáno. Dělí jejich poslední centimetr, který je překonán velmi rychle a nakonec se jejich rty spojují v jedny. Letmý dotek rtů přechází k něžnému polibku a ten se mění na vášnivější. Bonnie se chvěje a Kol se raduje jako malé dítě. Odklánějí se od sebe a sladce se usmívají jeden na toho druhého."Krásné sny," popřeje jí Kol a pomalým krokem, s hřejivým pocitem u srdce odchází."Dobrou noc, Kol," šeptne do dálky Bonnie. Ví, že ji bude slyšet. Spokojená s průběhem večera se odebírá do postele, kde se jí určitě bude snít právě o něm.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.199055703551491.1073741836.196550537135341&type=3

Sladké sny

TÉMA: The Vampire Diaries
POSTAVY: Ty a Elijah Mikaelson
Byla obrovská vánice. Zrovna jsi jela od známých domů, když tvoje auto vjelo do závěje. Bohužel jsi byla uprostřed ničeho a jako na potvoru nikdo nejel kolem a ani telefon nefungoval. Nezbylo ti než čekat v autě až bouře přestane. Přesedla sis na zadní sedadlo, přikrčila nohy k sobě a snažila se trochu zahřát. Už se ti pomalu klížily oči, když jsi uslyšela hluk... kolem auta. Koukla ses přes okýnko, ale nic jsi neviděla, jen sníh. Najednou se na druhé straně otevřely dveře a k tobě do auta se posadil Elijah.
„Nepotřebuješ pomoc?“ Zeptal se a na tváři se mu vykouzlil úsměv.
„Trochu ano,“ pousměješ se nesměle.
„Tak to jsem tu dobře,“ přisunul se k tobě blíž a schoval tě ve své náruči.
Schoulila ses jako malé kotě, položila si hlavu na jeho hruď a přivřela oči.
„Tak kde to bude, mladá dámo?“ Zašeptal a dal ti letmý polibek do vlasů.
„Domů prosím,“ řekla jsi tiše.
Elijah tě vzal do náruče a za chvíli jsi ležela u sebe v posteli. On si k tobě lehl a zezadu tě objal.
„Sladké sny,“ šeptl ti do ucha, políbil a oba jste po chvíli usnuli v objetí.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.401379473284135.99243.289197354502348&type=3

Setkání po letech

TÉMA: The Vampire Diaries
POSTAVY: Caroline Forbes a Elijah Mikaelson
Klaus a Caroline. Oba jsou takoví rozdílní, ale zároveň jsou si velmi podobní. V obou se skrývá temnota i světlo.Jeden i druhý se snaží ukazovat pouze jednu svou část. Klaus svou pekelnou temnotu, Caroline jen nebeské světlo. V hloubce svých nesmrtelných duší velmi dobře vědí, že jejich nitro není jen černé nebo bílé. Navzájem se perfektně doplňují.
 Neviděli se už pár let. Odkdy Klaus odešel i se svou rodinou z Mystic Falls do New Orleansu, jejich kontakt se nadobro přerušil. Nezapomněli na sebe. Neprošel by den, kdyby nemysleli na to, co by bylo kdyby se nestalo to či ono.
 Kráčeli po téže ulici rušného města, ale nevěděli o sobě. Setkali se za ty roky více krát, ale vůbec o tom ani jeden z nich nevěděl.
 Caroline měla namířeno na opačnou stranu ulice, ale v tom si vzpomněla, že doma něco nechala. Musela se totiž přestěhovat. Nemohla více žít v jejím rodném městě, protože byla upírem. Ostatním by to bylo podezřelé, proto odešla a začala úplně nový život.
 Zvrtla se na podpatku a v tom do někoho vrazila."Jsi slepý?" Vběhli jí na jazyk hanlivá slova, ale když zvedla hlavu a pohlédla do jeho tváře, nedokázala říct už ani jediné slovo. Zamračený výraz okamžitě zmizel a prostřídal se s údivem a radostí."Caroline?" Zašeptal nevěřícně její jméno. Klaus byl v šoku. Už nikdy nedoufal, že uvidí ty hravé jiskřičky v jejích očích, neodolatelné rty a zářivý úsměv. Měl pocit, že sní, tak jak se mu to občas stávalo."Nevěřím, že si i po tolika letech pamatuješ moje jméno," zasmála se Caroline."Na tebe se zapomenout nedá, lásko," odvětil."Vždyť ani na tebe ne," připustila. Nemohla na něj zapomenout. Stále na něj musela myslet, až z toho šílela."I ty jsi pamatuješ mě?" Zeptal se překvapeně a nadzvedl obočí. Nedoufal, že si ho bude pamatovat."Samozřejmě, Klausi," přikývla pobaveně. Jeho rozčarovaný výraz nešlo ignorovat. Byl takový zlatý."Vypadáš nádherně," pochválil ji. Stále byla tak krásná a neodolatelná jak vždy. Přesně taková, jak si ji pamatoval. A možná byla ještě krásnější než kdykoliv předtím."Díky," pousmála se a ostýchavě sklopila zrak."Rád jsem tě viděl, Caroline," řekl a chtěl odejít, ale Caroline se nechtěla rozloučit tak brzy."Klausi?" Oslovila ho. Zastavil a pohlédl na ni."Nechtěl bys zajít někam na skleničku?" Navrhla."Velmi rád," přijal její pozvání."Musím si jen po něco skočit domů," řekla. Oba se tedy vydali vzpomínajíc na staré časy ke Caroline. Otevřela dveře na krásném velkém domě a pozvala ho dovnitř. Hledala tu prokletou věc, po kterou přišla, no nedokázala myslet na nic jiného jen na to, že vedle v pokoji stojí on. A nakonec to vzdala. Věděla, že pokud něco neudělá hned, už nikdy nebude mít lepší příležitost. Bleskově se dostala ke Klausovi a vrhla se na jeho rty."To jsi až tak ráda, že mě vidíš?" Zeptal se zadýchaně Klaus, když vůbec dovolila jeho rtům, aby něco vyslovili."Ani nevíš jak." Přitlačila ho ke stěně a strhla z něj tričko."Za těch pár let ses trochu změnila. Nemyslíš? ""Nemyslím," zavrtěla hlavou. V tom ji Klaus od sebe odstrčil."Jak to myslíš, že ses nezměnila?""Nezměnila. Vůbec nic se nezměnilo. Moje city k tobě se nezměnily. Vždycky jsem tě milovala, Klausi! ""Co ...? Co si právě řekla? "Vyvalil překvapeně oči. Nevěřil vlastním uším."Miluji tě, Klausi." Podívala mu hluboko do očí. Čekala na jeho reakci. Radostně se usmál a vůbec se nesnažil skrýt své štěstí, které bylo cítit všude kolem."I já tebe, Caroline," přitakal nakonec a bezhlavě ji začal líbat. Několikaroční nenaplněná láska se konečně stala skutečnou. A mohlo za to jedno náhodné setkání. Jedno setkání, které změnilo úplně všechno.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.199055703551491.1073741836.196550537135341&type=3

 

Zachránce

TÉMA:The Vampire Diaries
POSTAVY: Ty a Klaus Mikaelson
Kráčíš tmavou, prázdnou ulicí Mystic Falls. Společnost ti dělá jen tichý vánek větru a tvoje neutuchající myšlenky. Přemýšlíš nad tím, proč tě nechce. Miluješ ho, ale on tě odmítá, je k tobě krutý a nebere na tebe žádný ohled. Zachází s tebou jako s jednou z jeho hraček, obětí, které mu nešťastnou náhodou vběhnou do cesty. Nerozumíš tomu. Jsi na něj tak milá, chováš se k němu přátelsky, obhájit ho před ostatními, ale on jako by to ani neviděl. Může vůbec něco takového vidět? Je někdo jako on schopný mít rád? Věříš tomu. Nevzdával se. Stále vidíš světlo na konci tunelu. Vždyť naděje přece umírá poslední, tak se to říká. Jsi na cestě domů. Ta tma a ticho kolem ti nahánějí strach. Chceš přejít přes cestu na druhou stranu, ale v tom tě někdo cáry za ruku a surově tě svalí na zem. Jsi vystrašená, nevíš, co se děje. Z osoby sklánějící se nad tebou cítíš nechutný zápach alkoholu a cigaretového kouře. Snažíš je vyprostit, ale ten chlap je na tebe příliš silný. Chceš zakřičet o pomoc, ale tvá ústa jsou zakryty jeho odpornou rukou. Už si myslíš, že ti něco udělá, když v tom do něj někdo rychle vší silou vrazí a strhne ho na stranu. Zmateně díváš kolem sebe. Najednou si opět sama."Co do pekla ..." mumláš si stále vyděšeně pod nosem a můžeš si krk vykroutit když pátráš po svém zachránci, no nikoho nevidíš. Si připravena odejít, ale v tom se ozve: "Chceš odejít bez poděkování?"Otáčíš se a před sebou vidíš rozesmátého Klause, kterému z koutku úst stéká pramínek třpytící se krve."Klaus," řekneš opravdu velmi překvapeně šeptem jeho jméno. Snažíš se zpracovat myšlenku, že to on tě právě zachránil, no vůbec to tvůj mozek nechce přijmout. Připadá ti to nereálné."Neměla by ses tu potulovat po nocích sama. Můžeš natrefit na kdekoho, "říká ti a udělá dva kroky blíž k tobě."Ty ... Ty jsi ... mě právě ... zachránil? "ptáš se nevěřícně. Stále nevěříš. Proč by to dělal?"Nemohl jsem dovolit, aby ti ten hlupák ublížil," odpověděl."Ale proč?" Mohla jsi mu být úplně ukradená. Pravděpodobně by tvou smrt ani nepostřehl."Možná mi na tobě záleží," říká tajemně a sladce se při tom usmívá."Cože!?""Myslím, že činy vysvětlí víc než jen prázdná slova," řekne a najednou je úplně při tobě. Vaše těla se téměř dotýkají, ani nedýcháš, jsi napjatá. Pomalu se k tobě naklání, cítíš jeho rty na těch svých. Nechceš, aby ten okamžik skončil, protože nemáš jistotu, zda se něco podobného ještě někdy zopakuje."Už rozumíš?" Odtahuje se od tebe a pohladí tě po líci. Mírně zavrtěl hlavou. Jsi v sedmém nebi, no nevíš, co to znamená. Proč se najednou chová tak jak se chová?"Nedokážu se více od tebe držet dál. Už to nechci. Záleží mi na tobě, "vysvětluje a už si začínáš uvědomovat, co se děje."Ale proč jsi byl ke mně takový ...?" Nevíš najít to správné slovo, které by vyjádřilo jeho dosavadní vztah k tvé osobě. Choval se k tobě hrozně."Mrzí mě to. Myslel jsem, že tě tím odradím, přinutím tě odejít ode mě co nejdál. Měl jsem pocit, že to tak bude pro tebe lepší, ale už se nedokážu přetvařovat. Jsem sobec,miluji tě a chci, abys byla se mnou, "pokračuje. Více slov nepotřebuješ. Řekl, že tě miluje, že mu na tobě záleží. Chce, abys byla s ním. To je vše, co si kdy chtěla slyšet z jeho úst. Stal se zázrak."I já tě miluji, ty můj zachránce," usměješ se a hodíš se mu kolem krku. Nepřestávala jsi věřit a nakonec se ti to i vyplatilo. Dostala si přesně to, co jsi chtěla. Dostala jsi jeho.

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.199055703551491.1073741836.196550537135341&type=3